[187]číslo strany tiskuto před se t. (852), vzemše potaz WintCírk. 699 (z r. 1496), wzemſſe ChelčP. 59ᵃ, przigemſſe t. 225ᵇ, wzemſſe Ben. 4. Reg. 10, 7; – s přidaným -v;, srov. § 41 č. 6: wzemwſi Ev. Třeb. Luk. 12, 3; – novotv. jav pl. jěvše atd.: statka k sobě wzaw Pass. 321, wynyaw meč EvOl. 253ᵃ, wyniaw meč Apoll. 144ᵃ, wyniewſſy dcky své t. 137ᵃ; ſniew plášť Mart. 12ᵇ, vgew jeho za pravici Alxp. 54, pogew koně Troj. 229ᵃ, nayawſſe sobě koně Lobk. 75ᵃ; jav javše atd. Us.; – v HymnOpav. jest i pt. -jam: divné přirozenie przyyam assumens 7ᵇ, hřiecha przyyam tvorničku 112ᵃ; podobá se, že je to slovo vzniklé kontaminací ze staršího -em a novějšího -av. – Part. jat pl. jèti atd.: naiat conductus MVerb., synové jsmy zpodgethi HomOp. 152ᵃ, budú wzieti ŽWittb. 57, 9, jsú-li wynyety od postu Štít. ř. 209ᵃ, jsme wynyety t. 102ᵇ; kterak jest prigat od krále Baw. 134ᵇ, od toho postu mdlí jsú wynaty, Štít. ř. 209ᵃ; nč. jat, jati atd. Us., vzítej Hoš. č.-mor. II, 96; – novotv. jmut: krčmy ugmute KolEE. 283ᵃ (1737), přigmuté Seel. 263–264, jmut Jg., kapitula byla vyjmuta TomP. 1, 76, byli vyjmuti t. 83, roucho uzmuté t. 6, najmut mýt. 341, podkrk. 54. – Subst. verb. jětie: gietie ŽKlem. 67, 19, pnſígietym člověčstva t. Athan. 33; s přehláskou zrušenou jatí a novotv. jmutí v. v § 87 h). – Třeba vytknouti ještě některé zvláštnosti při složeninách tohoto slovesa; jsou to zvláštnosti hláskové, ale budiž na ně upozorněno také zde.
V pri-jьm- stahuje se -i-jь- v -í-, a vedle přijmu atp. je tedy také přímu atd.: przymes obět Alb. 76ᵃ, neprzymem AlxV. 429 atp.
Ve vzieti praes. vezmu, psl. vъz-ęti praes. vъz-ьmą, je část kořenná bez hiátového j-. Naproti tomu je vznieti praes. vzejmu z *vъzъ-jęti, *vъzъjьmą, s hiat. j-, ve vznieti mimo to analogií přidané -n- (jako ve snieti, senmu, v. zde dále). Jsou to slova etymologicky stejná, ale hiátové j- způsobilo znění rozdílné, a s rozdílem tím spojen také rozdíl u významu: vzieti accipere, vzjieti n. vznieti suscipere, vznieti sě exardescere atp. Příklady tohoto: (oheň) sě wzeyme ŽWittb. 38, 4, od těch (stavitelů věže babylonské) ſye wznyechu rozliční nravi DalC. 1, oheň sě wznal ŽWittb. 17, 9, poslal sluhy, aby wzyali plod t. j. vzjaly. EvZimn. 23, (ty jsi) wznala tu svádu Kat. v. 1605, nč. oheň se vzejme, se vzňal Us. – Za vezmu je dial. veznu, v. I. str. 444; – někdy uzmu, uzmouti: mylnou dekomposicí ve-zmu dostalo se sloveso *zmu, a z toho slož. u-zmu, na př. roucho uzmuté TomP. 4, 6, uzmu, uzmouti Kott s. v.; – a nejhojněji praes. vemu: přece ho vemu ČernZuz. 166, vemu sobě příležitost BílA. 71, vemu, vemeš atd. Us. ob., vemu, vemeš, veme, vemém, veméte, vemú BartD. 1, 349 (rožn.); impt. vem: vem kde vem Dač. 2, 209, ČernZuz. 205, vem ji Sajfr. 17, 33, wemme Nitsch 63, wemte t. 15, BílA. 53, wem, wemte Dobr. Lehrg.¹ 313 (uvedeno jako niedrig), vem, vemte Us. ob., to si vemte Rusk. knih. 12, 297 (Jar. Hrubý), vem, vemće Lor. h.-ostrav. 56; sotva sem patří wemi LékB. 49ᵃ, podle zachovaného -i je to spíše omyl pisecký m. vezmi; v Čern.
![[187]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00189.jpg){kind=link}
