faře přivezli, tehdy ta žena, který byl muž arcibiskupem, řekla jest k muži: „Muži můj milý, vidíš, kterak teď náš dobrý přítel a soused umřel. I co by škodilo, poněvažd nemáme faráře, aby ty tu svatú mši za jeho duši a za všecky jiné duše sloužil.“ Odpověděl arcibiskup řka: „Ale jáť nedbám.“ I vstav i vzel knihy, v tom biskupským aparátě šel jest k faře, a kdy přišel, přistúpil k uoltáři a položil knihy na oltáři na pulpit. Obec pak všecka, domnívajíce se, že by odněkud nějaký arcibiskup přijel, rožehli sú všecky svíce a zazvonili ve všecky zvony. Ta pak hospodyně, který muž dal sobě zuby vytrhati, které mu byly drobet odtrnuly, nemohl prvé pro bolest spáti, toho času velmi tvrdě usnul, a žena, přišedše k němu, dá mu baňku na břicho, řkúc: „Ó, vyjednaný lenochu, nevěřím, než že si svině, teď náš dobrý přítel umřel a druhý soused [s]text doplněný editorem takovou slávú svatú mši zaň slouží, a ty tu ležíš co svině, ani ho provodíš, ani zaň k uofěře jdeš, ó, buď toho Bohu žel!“ Ten vida hněv a trestánie ženy své, diel také pro lásku, kterú měl k sousedom, schopil se náhle řka: „Ženo, dej chutně šaty mé!“ Žena k němu: „Nevěřím, než žes se zbláznil, věda, žes lehl s nuocí v šatech, v kterých ještě ležíš, pak se na ně ptáš.“ A on, sa nahý, řekl jest k ženě: „Já bych přisíhl a vždy mi se zdá, že sem nah.“ Žena řekla: „Ó, milý muži, buď moudr, a ty sám vidíš, kteraks upeřil sukni, kabát, nohavice, leže v nich,“ a tak utírala jej, jako by z šatuov píří stírala. On jí věře a mně, by byl v šatech, šel jest do fary, a kdy přišel do kostela, měl jest peníz v ruce, který mu žena dala, chtě jíti k uofěře, kdy jest šel okolo oltáře, tehdy počnú se lidé tak hrubě smíti, a ten leže na marách, vstal a řekl: „Ale kej se čert smějete,“ a vida toho okolo oltáře nahého jíti, řekl jest k němu: „I milý sousede, zdas se zbláznil, že nahý deš k uofěře.“ Odpověděl ten: „Žena mě navedla a pravila mi, že sem v šatech.“ Ten pak na marách: „A mne navedla žena má, že sem umrlý.“ A ten u oltáře: „A já se svú dal namluviti, že sem arcibiskupem.“ A tak z těch tří mužuov šel jest každý domuov. Pak Buoh zná, nevím, kterak sú s ženami naložili, ztěžkem jest toho chyba, že j’ některý z nich svú (s odpuštěním) upral, až se usrala. Však to viem, že j’ se té prstýnek dostal, jako jí muž umřel.

O líkařích

Vy, kteří ste z našeho cechu a umiete drobet čísti neb drobet