„Milý muži, dej sobě toliko pokoj, nestarej se o nic, nebs mě, jak si živ byl, v žádné nevěře neshledal, a ještě buohdá po smrt neshledáš.“ Muž k ní: „Ó, má nejmilejší ženo, to jest tak, že sem tebe nikdá v žádném klamu neshledal, než žes se mnú věrně a právě byla, a teď sem se rozpomenul. Byl sem bez tvé vuole a bez tvého vědomie sto kop grošuov zachoval a ty máš v pinvici pod zelnú kadečkú, vezmi je sobě.“ Žena řekla: „Dobřes udělal, milý muži, žes jich na své duši nenechal, že si s tiem tak neumřel.“ A tak žena kázala přinésti máry a kázala jej na ně vložiti a bradu mu svázala, ruce i nohy, a když sú ho tak na těch marách k hrobu okazovali, tehdy pacholek jeho jménem Prokop počel jest k paní tuto řeč mluviti: „Má milá paní, byl sem na tě od dávného času laskav, také znalas, žeť sem pánu tvému, tudíž tobě, věrně sloužil a vaše dobré opatroval, nic jinak než jakož své vlastnie. I teď již hospodář, manžel tvůj, umřel, který před očima tvýma leží. Učiň tak a přijmi ty mne za hospodáře a za manžela svého a já chci po vše dni života mého tebe milovati, na tě laskav býti a tvé dobré opatrovati, abychme, spolu súce, v lásce a u víře mohli se snášeti vedlí Boha a dobrých lidí.“ Tehdy hospodář umrlý, slyše tu řeč k ženě své, schopiv se a ztrhal svazky na bradě a na rukou a na nohách, vstal jest a pohroziv prstem pacholku, mluvil jest takto: „Ó, Prokope, co teď mluvíš k mý ženě, bych byl živ, na věky k ní toho nesměl mluviti.“ Žena k němu: „Muži milý, prosím, dej sobě pokoj a nebuď závistivý, šak si umrlý.“ Muž: „Jest tak, vidím to sám, že sem umrlý, a bych nebyl umrlý, zvěděla by, že by on mne musil zabiti neb já jeho.“ Žena: „Milý muži, lehni zase a dej sobě pokoj.“ I lehl jest muž zas na máry, i svázali mu zas bradu, usta a nohy. Po chvíli přijdechu poň s křížem, a když sú ho vezli k faře mrtvého nedaleko od té vsi a sedlácí šli za ním, tehdy vezli ho skrz velikú louži a jeden z spolusouseduov řekl jest k pacholku: „Prokope, vez tuto opatrně, aby nezvrátil a nezmazal v blátě mrtvého těla.“ A ten mrtvý schopil se a řekl: „Medle, Prokope, jeď tuto lechky. Jáť sem dnes tudyto sotva čtyřmi koňmi vyjel s pluhem.“ Tehda žena k němu: „Muži, již vidím, že nemáš rozumu, vida, že si umrlý, vždy se pokoušíš, chceš mluviti.“ Odpověděl muž: „Jest tak, milá ženo. A teď přísahám, žeť již nechci více mluviti.“ I položil se zas. A kdy ho k