roz[4]číslo strany rukopisukázal zavolati. A když přišel, řekl pán k němu: Nešlechetný služebníče, takliž mne jsi se vostejchal, žes směl fíky, kteréž mi byly do sklepu aneb do pivnice schovali, pojésti[f]pojésti] pogeſti. I lekl se Ezop těch slov, až se zatřásl. A když se pro nespůsobnost jazyka svého vymluviti nemohl, pomyslil sám při sobě, jak by ta věc sama v sobě se stala. I obrátil se k těm, kteříž ho před pánem z těch fíkův vinili. Když pak pán jeho rozkázal šaty s něho svléci a metlami ho mrskati, upadl pánu před nohy a jakž mnoho promluviti mohl, žádal pána, aby maličko prodlil, dokavadž by on své neviny neukázal.

A ihned, jak mu se toho propůjčilo, přinesl vody teplé, kteráž pro potřebu v kuchyni u ohně stála, a naliv ji do medenice, velmi se jí[g]jí] gi napil. A po malé chvíli prsty vstrčiv v usta svá, vrátil ji zase z žaludka svého, a to nic jiného než pouhou vodu, kterouž vypil, neb byl Ezop ještě nic ten den nejedl, kromě té vody, kterouž pil. A tu prosil pána, aby těm žalobníkům též tu vodu rozkázal píti. Pán vida rozumnou žádost jeho, rozkázal jim také tu teplou vodu píti. Po které, když se jim nechutnilo, rukama oust přidržovali, prsty do hrdla vstrčiti jsouce přinuceni, sem i tam v ustech je skrývali, [5]číslo strany rukopisubojíce se aby jejich[h]jejich] gegjch smluvení pronešeno a prozrazeno nebylo. Ale však proto, když žaludek nechutenstvím pro teplost vody nespůsoben byl, vyvrhli fíky s vodou ven. Když pak pán tu lest uhlídal, obrátil se k nim a řekl: Pročež jste klamali na toho, kterýž neumí mluviti? I rozkázal s nich šaty svléci a zjevně přede všemi mrskati, řka k nim[i]nim] njm: Kdož na druhého lstivě co skládá, chtě ho v nětco zlého uvesti, sám sobě zle dělá, prvé než se naděje, a těch takových tak má kůže okrášlená býti, jako těchto jest. Druhý den potom jel pán zase do města. A v ten čas, když Ezop na poli kopal, přišel k němu kněz bohyně nazvané Isis, kterýž byl zbloudil z cesty k městu běžící, táže se ho a prose, aby ho zase na cestu k městu přivedl, a kudy by jíti měl, ukázal. Ezop přívětivě se k němu měl, a pojav ho za ruku, pod jeden strom fíkový přivedl. Tu pak ho posadiv, předložil před něho chléb, olej a bukvice, pobízeje ho, aby jedl. A došed k studnici, vody navážil, aby mu píti dal, potom pojav ho za ruku, na cestu dovedl. Když se pak to stalo, kněz ten pozdvíhl k nebi rukou svých, prose za Ezopa jakožto za toho, od kterého štědře i také přívětivě přijat a od něho nakrmen i napojen byl.