se mnou žertoval. Jestliže mi budeš ještě déle věrně sloužiti, vysloužíš sobě, že tě chci osvoboditi. Odpověděl Ezop: Já potom ve všech věcech k tobě se chci tak chovati, že ty nebudeš moci se na mne hněvati. Po několika dnech Xantus řekl k Ezopovi: Jdi a pohleď, mnoho-li jest lidí v lázni, neb nebude-li jich mnoho, půjdu a zmyji se. Jda pak Ezop, potkal se na cestě s hejtmanem města, kterýž ho dobře znal, že služebník Xantův jest, i řekl k němu: Kam jdeš, můj utěšený pacholíčku? Ezop: Opravdu, já sám nevím. Pán se domníval, že se mu posmívá, rozkázal ho vzíti a do vězení uvrci. Když Ezopa do žaláře vedli, řekl: Pane, však jsem pak pravdu pověděl, že jsem nevěděl, kam jsem šel, nebo abych do vazby měl jíti, jsem nemyslil. K té řeči uškrnuv se pán, rozkázal ho pustiti, a tak šel Ezop do lázně. A když mnoho lidí tam bylo, viděl je, že jedni tam jdou a druzí ven a v nohy se o kámen urážejí, nejposléze pak jeden, jda do lázně, ten uhodiv se o kámen, kterýž před dveřmi ležel, sehnul se a vzav jej, odvrhl jej preč. Ezop šel hned domů a pověděl Xantovi, že není víc než jediný člověk v lázni. A on řekl: Vezmi teda, co potřebujeme, a jděme tam. Když pak Xantus do lázně přišel a tak mnoho lidí v lázni viděl, pohnuv se, řekl k Ezopovi: A tys pravil, že není než jedinký člověk v lázni. Ezop řekl: A já pravil, pane, a není jich zde více, ty to sám poznáš, jedině chceš-li slyšeti mne. Kámen, kterýž hyň v koutě leží, prvé tuto ležel před dveřmi, kudy do lázně vcházejí, a všickni, kteříž v tu chvíli sem šli, uráželi se na něj a nižádný ho neodložil, toliko jediný, udeřiv naň, tam ho odvrhl, kdež jej nyní ležeti vidíš, toho já toliko za jednoho člověka mám a jiného žádného. Xantus řekl: Příliš jsi vtipný k nalézání příčin, kterýmiž by se vymluvil.

Xantus pak, když se zmyl, domů přišel počišťovat břicha, aneb na potřebu šel. A Ezop stál u něho s škopkem vody, čekaje na něho. I řekl k Ezopovi: Pověz mi, Ezope, proč jest to, že když se lidé vyprázdní, zase vždycky se ohlédnou, prvé než preč jdou odtud? K tomu odpověděl Ezop: Před časy nějaký muž moudrý seděl na prevétě pro kratochvíl velmi dlouhou chvíli, takže i rozum svůj s tím klizením vyklidil. Od toho času až do této chvíle starají se lidé, aby se jim též nepřihodilo. Protož, když stolici mají, hned se ohlédnou, boje se takové příhody. Ale tobě není potřebí o to se starati, nebo čehož