tomu, kdož mi dobrého přeje. Řekl Xantus k své ženě: Již teď zřetedlně vidíš, že poslova vina jest, a ne má. Protož tebe prosím, aby měla pokojnou mysl a nehněvala se, neb já budu hleděti příčiny, abych mohl ho ubiti. A ona řekla: Dělej ty s nim, co chceš, nebo se mnou nemá on bohdá nic více míti činiti. A dočkavši přístupného času, šla ven z domu k otci svému. Jakž pak Xantus o jejím odjítí zvěděl, zarmoutil se velice. K němužto řekl Ezop: Nu, již na oko vidíš, žeť tebe tvá žena nemiluje, ale že ten psíček více tě miluje. Když pak žena za několik dní domů nepřišla, Xantus pro její nepřítomnost smuten byl a poslal, kteříž by ji snázně prosili, aby se zase domů navrátila. Ale ona tím více se zatvrdila a mnohém zpurnější proti němu byla.
Vida pak to Ezop, řekl k Xantovi: Pane, buď dobré mysli, já to způsobím, že ona sama od sebe, bezevší prosby domů se navrátí. Druhého dne šel na trh a nakoupil slepic, husí, holoubat. Potom šel skrze ulici, v kteréž jeho pána žena bydlela. A přišed do toho domu, jako by nevěděl, aby ona tu bydleti měla, i zeptal se služebníka z toho domu, měl-li by co k svadbě prodati. I tázal se ten služebník, kdo by tu svadbu měl míti. Vece Ezop: Xantus, kterýž mistrem jest v umění přislušejícím k poznání přirození, ten má svadbu zejtra míti. Jakž to služebník uslyšel, rychle šel a pověděl ženě Xantové, co od Ezopa slyšel. A hned té hodiny se v ní všeckna žluč s hořkostí její zbouřila a ji velice hněvem rozlítila, takže volajíce a křičíce, do domu Xanta běžela a řekla: To jest ta věc, pro kterouž si toho svého zlotrovaného šibala na mne nastrojil, aby se mnou podlé své vůle zacházel a mně se, kdyby chtěl, posmíval? A nemáť tě to potkati, čehožs ty se nadál, nebo dokudž jsem já živa, nemá mi žádná cizí žena do tohoto domu přes práh kročiti, a to pravím tobě, Xante. Po několika pak málo dnech, když Xantus študenty své k stolu zval, rozkázal Ezopovi, aby nakoupil, což by nejlepšího bylo. Ezop, jda na trh, sám u sebe myslil: Nu již dokáži toho, že nejsem tak hloupý, ani nevycvíčený, abych neměl dobrého obědu přistrojiti. A přišed mezi řezníky, nic jiného nekupoval než vocasy a jazyky. A ty přistrojil a potom hned strojil na stůl.
Když pak Xantus s hostmi svými k stolu sedl, řekl k Ezopovi: Ponesiž sem to jídlo. Ezop jim představil s octem jazyky.
