bude, tutoť mne chtějí poctivě chovati jako nějakého pána, nebo pán nerozkazuje služebníkům ani děvkám, ale chce, aby mi vlastní jeho žena nohy myla. I vztáhnuv nohu, nechal se ji mejti. Když pak umyt byl, seděl mlče a odpočíval po té lázni. Tu Xantus řekl k ženě své: Dej mu píti. Sedlák pomysliv, že by počestnějí bylo, kdyby ona prvé se napila, ale poněvadž on tak míti chce, zachovám já se podlé rozkázaní jeho. I vzav koflík, napil se čistě. Když pak jedli, Xantus, postaviv před něho ryby a pobízeje jeho, řekl: Jez. Sedlák ten jedl beze všeho studu udatně, o nic se nestaraje. Potom rozkázal Xantus kuchaře zavolati, k němuž řekl: Pročs ty ryby zkazil? A kázal ho svléci a velmi ubiti. Sedlák sám u sebe rozjímal: Mně se zdá, že ty ryby dosti dobře připravené jsou a že toho nevinně tepou, ale co mi do toho, že kuchaře bijí, protoť já své břicho nakladu. A když ten sedlák ty ryby snědl, tu Xantus pozanechal svého švástání dobrou chvíli. A brzo potom, když přinesli koláč na stůl, sedlák ten hned sobě kus ukrojil prvé, než o tom Xantus zvěděl. A vida, že ten sedláček dobře papá, rozkázal zavolati pekaře, k němuž řekl: Neskrocená potvoro, tento koláč není mastný, ani slaný, pročs medu a pepře do něho nedal? Pekař řekl: Jestliže jest zlý od mého pečení, tehdy mne třebas do smrti ubí. Pakliť není nedopečený, ale upečený, tehdyť není má vina ale ženy tvé, kteráž jej neúpravně neválela. Xantus řekl: A což to mou ženou schází, zaplatímť ji, to slibuji, a živou ji spálím. A hned rozkázal ženu zavolati (znamení dav jí, aby mu neodmlouvala, že se jí nic státi nemá, toliko aby to snesla pro tu samou příčinu, aby mohl s poctivostí Ezopa zbýti), i řekl jednomu z služebníkův: Přines sem tříštěk a dříví nahoru a skládej je na hromadu, udělej oheň a ty, Ezope, vezmi mou ženu a vrž ji do tohoto ohně. To pak všeckno Xantus dělal pokrytě, toliko proto, aby ten sedlák vstana, nedal se zlému státi při přítomnosti jeho. Ale sedlák mluvil, mlče sám v sobě: Tento chce ženu svou beze vší viny upáliti, a to všeckno z náhlosti dělá. I promluviv, řekl k Xantovi: Pane, prosím, poněvadž chceš tuto ženu svou upáliti, počekej maličko, ať já také svou s pole sem přivedu, a tak je spolu obě spálíme. Slyše to Xantus, podivil se stálosti sedláka toho, řka: Opravdu, že tento sedlák jest velmi neužitečný a beze vší pečlivosti. I řekl k Ezopovi: Přemohls mne a dostis již až posavád