jazyky. Tu řekli žáci: Mistře, tento pokrm jest právě přirozeného umění. Po chvíli opět rozkázal Ezopovi jiné jídlo přinesti. A on přinesl jazyky s ošlejchem a s pepřem strojené. Tu řekli žáci: Mistře, kterak jsou nám ti jazykové tak smyslně a vtipně předloženi, nebo jeden jazyk od druhého zvostří se. Hned potom kázal Xantus jiné jídlo přinésti a Ezop opět jazyky přinesl. Tu se hosti poněkud pohnuli, řkouce: Ale dlouho-liž, Ezope, ti jazykové budou. Xantus, pohnuv se v mysli své, dí k Ezopovi: Jakž to, nemáme-liž nic jiného? Ezop řekl: Opravdu nic, hned naprosto nic. Xantus řekl: I nešlechetný zlosyne, pověz sám, nerozkázal-liť sem, co by nejlepšího a nejtrefnějšího bylo koupiti? Ezop řekl: Takť jest, pane, řekl jsi. Ale já děkuji Bohu, že u nás učeni lidé v přirozeném umění jsou, neb já chci rád věděti a vyrozuměti, co lepšího, neb trefnějšího jest, aneb i dražššího než jazyk. Nebo všecka umění, všecka učení, všeckny přirozené moudrosti jazykem jsou vyznamenaný a vystavený. Item jim se všecko dává i všecko béře. Lidé se přívětivě pozdravují, obchody vedou, kupectví provozují, ve vší poctivosti a slávě jsou, všeckno kratochvílení smyšlené vynášejí, všecka manželství, také všecka města skrz něj stavená bývají. Pro jazyk lidé povýšeni bývají, na jazyku téměř všecken lidský život záleží. A tak nic není lepšího nad jazyk, aniž co užitečnějšího může nalezeno býti a od nesmrtedlného Boha smrtedlným lidem nic lepšího nemůž dáno býti. Tu všickni hosti při Ezopovi vesele stáli a jemu za pravé dali. Tu řekl Ezop: Pane hle, že jsi křiv, kdyžs se domníval, že bych zle učiniti měl s těmi jazyky. A tak potom vstavše, rozešli se. Druhý potom den myslil Xantus, kterak by to žákům svým nahradil, což skrze svého služebníka zameškal. I řekl k žákům: Onehdá se mnou jste večeřeli, ale nebyla to večeře po mé vůli než po vůli mého neužitečného služebníka. Dnes pak chceme ty pokrmy proměniti a Ezopovi chci rozkázati při přítomnosti vaší, co nám přistrojiti má. A zavolav ho, řekl: Jdi a kup nám něco, což nejhoršího a což nejlacinějšího najíti budeš moci k večeři, neb všickni tito, kteréž vidíš, se mnou mají večeřeti. Ezop beze všeho strachu opět mezi řezníky šel a nakoupil jazykův jako i prvé a tak je také přistrojil jako i prvé a nic jináče. Když pak v večer žáci opět přišli k večeři a za stůl se posadili, řekl Xantus