I nesl sem [167r]číslo strany rukopisuji sobě sám,
toť sem jí učinil pro jejie klam.“
Kapitola třímědcítmá
[1160] Tandariáš tak vece:
„Móžeť to býti lehce[as]lehce] lechce,
chciť tomu, aby kuoň dal
a pannu donesl, kde si ji vzal.“
Panna mu se hrdla chváti,
[1165] řkúc: „Nerodiž mne jemu dáti,
rúče raději mě zabi,
toť já tvé milosti pravi.“
Takž také da jemu vše znamenie
i posla jej u vězenie
[1170] k Floribelle, panně krásné.
A když přijide ku panně ctné,
povědě jí všecko rozkázanie
a panna da jemu milé vítanie.
Panna jeho míle[at]míle] milie otáza,
[1175] kde jemu kuoň nohu zláma
a kdežto v které práci byl,
aby jie to pověděl.
Tuž jej tři dni ctila,
a pak jej z vězenie pustila.
[1180] Tandariáš pannu nesa
k otci, když vyjede z lesa,
uzře jej jedno knieže,
jenž byl v nešlechetné mieře.
Ten mějieše lida branného
[1185] šedesát a přípravného.
Spatřiv toho ji nesúce
pannu, k svým sluhám vece:
„Já vezmu onomu ženu.“
Všichni vecechu jemu:
[1190] „Snad jej dřiev musíš zabiti,
nežliť dá k tomu přistúpiti.“
On vece: „Ktož mi nepomóž,
brzoť zabit býti móž.
Nechciť bez nie vž[167v]číslo strany rukopisudycky býti.“
[1195] Tak netaže jeho dojíti,
až vece: „Daj mi tu ženu.“
Tandariáš vece jemu:
„Panna kniežecie jest.“ A on vece:
„Cožť jest, toť vždy chci mieti“, řeče.
[1200] Tandariáš poče prositi,
zda by kterak mohl užiti
pro všech čest pannen, paní
a vždy zasluhování,
zda by jemu nevzal jie.
[1205] Knieže jemu odpovědě:
„Budeš li mi jie brániti,
musíť tvój život platiti.“
Tandariáš vece: „Nechť za to život dám,
a vždy jie chci brániti sám!“
[1210] Ssadiv pannu s koně, svádu poče
na toho zlého kniežete.
Poče jej bez obrany séci,
tak že by nebylo pomoci,
byl by jej až do smrti ranil.
[1215] Ten jeho lid silně bránil,
až Tandariáše raně,
až[28]sic! ve variantním rukopise KNM II.F.8 je „an“ (Loriš 1903, s. 335) před nimi jide k straně,
jeliž pod ním oř zabichu,
však na něm zisku neměchu,
[1220] an se odtud vyšívaje,
hrozné jim rány dávaje.
Tak tu pannu chtiechu vzieti
a s ní od něho pryč odjieti.
Nemože viece brániti jie,
[1225] nebo bieše daleko od nie.
Poče na ně velmi volati,
zda by jie ráčili nechati.
A on jemu tak vece:
„Sám jinak jie nenechám,
[1230] než ač mi se dáš sám jieti.“
Tandariáš vece: „Jest li [168r]číslo strany rukopisumi umřieti,
