Tuto se počíná řeč velmi pěkná o králi Artušovi a o Tandariášovi
Byl král jeden, ten slul Artuš,
toho každý míle[a]míle] milie posluš.
Ten byl tak dobrý i tak mocný.
všie pravdy každému spomocný.
[5] Jměl obyčej jeden v rok dvór,
tu jest býval rozličný zbor.
Vždy se na letnice počal,
ve dvú nedělí se dokonal.
Což křesťanstva najviec bylo,
[10] dobrých druhóv tu musilo
všickni[1]sic! mělo by být „všem“ při tom dvoře býti,
nemohl jeden toho zbýti.
Králi, kniežata i páni,
panny, panie by zváni,
[15] aby všickni přijeli
a svú kratochvíl tu měli.
Kapitola druhá
Král Artuš ten obyčej jměl,
doněvadž novin nezvěděl,
dotud nejedl ižádný den.
[20] Tak se přihodi čas ten,
že přihna panic k němu,
pravě za noviny jemu,
že „panna jede k tvému dvoru
i k tomu ke všemu dvoru[2]J. Loriš opravil znění rukopisu na „zboru“; Sborník knížete Baworowského. J. Loriš (ed.). Praha 1903, s. 302.
[25] Tať mi se tak krásná zdá,
žeť jie vešken svět kraššie nemá.“
[151r]číslo strany rukopisuJejie mimochodník bohatě,
tak jakž hoří, vešken v zlatě
od tak všelikého přikrytie,
[30] že nižádný nevídal na světě
od[3]sic! předložka je zřejmě navíc tak drahého okovánie
ani u panny ni u panie,
jakožto ona jmějieše.
A jejie kuoň obvěšen bieše
[35] vešken okolo zlatými
velikými zvonci i malými.
Když ponuknú k hoňbě koně,
tehdy mu zvonce zazvonie
tak sladce jako varhany,
[40] kteréž sú najlép připraveny.
Na niež drahé rúcho bieše,
to jakžto v ohni hořieše
od tak drahého kamenie,
že tu ižádúcieho nenie,
[45] by kdy tak drahú věc vídal,
neb při takových věcech býval.
A když se přiblíži k stanóm,
král kázal kniežatóm i pánóm,
aby proti ní vyjeli.
[50] A kdyžto sú ji viděli,
tu sú obecně mluvili,
že sú kraššie nikdy nevídali.
Kapitola třetie
Ta panna z Indie bieše,
otce i matky nejmieše.
[55] Proto byla přijela,
aby oprávci jměla.
S sebú jmějieše panen devět,
tehda se s ní král postřet,
da jie milé přivítanie
[60] i učini k ní prošenie,
aby ráčila ssésti dolóv
a řka: „Jsemť k tvé p[151v]číslo strany rukopisurosbě
