dobro[166v]číslo strany rukopisudružstvie.
[1120] Že přijede[aq]přijede] prigiede k jedné řece,
jeda přes ni, nesta konce[25]sic! ve variantním rukopise KNM II.F.8 je „jeda přes ni na konci mosta“ (Loriš 1903, s. 333).
Tu mu se oř provali
a sobě jednu nohu zlomi,
nemože na něm dále jedti[26]sic!,
[1125] sedě[27]ve variantním rukopise KNM II.F.8 je „ssede“ (Loriš 1903, s. 333), nevěda sobě co zdieti,
až uslyše hlas panenský,
křičiec velmi veliký
a čím déle tiem blížejí.
K němu jeden bliz klusaje,
[1130] pannu za vlasy držieše
a bičem ji velmi tepieše.
Takž přijide až k němu,
vece Tandariáš jemu:
„Učiň pro všechny panny i panie,
[1135] odpust vinu[ar]vinu] winnu této panně.“
Čímž jeho viece prosieše,
tiem ji on viece tepieše,
řka: „Jest liť žel, pomsti toho.“
A on vece: „Nám nerovno,
[1140] ty jsi na koni a já pěš.“
Tento skoči s koně spěš
i vece: „Toť po tvé vóli.“
On vece: „Věz, žeť nikoli,
ač bohdá nebudeš mieti
[1145] této panny viec v tvém jetí.“
Takž toho ihned useda
a on se jemu na milost da
i poče tázati jeho:
„Coť jest učinila panna zlého,
[1150] že s ji bil tak nemilostivě?“
„Téžť panna povie tobě,
žeť sem jí zdávna slúžil
a svój život pro ni trudil
a ona ze mne svój klam.
[1155] Otec jejie přál mi jie sám,
jest králova urozenie
a já kralovic této země.
I nesl sem [167r]číslo strany rukopisuji sobě sám,
toť sem jí učinil pro jejie klam.“
Kapitola třímědcítmá
[1160] Tandariáš tak vece:
„Móžeť to býti lehce[as]lehce] lechce,
chciť tomu, aby kuoň dal
a pannu donesl, kde si ji vzal.“
Panna mu se hrdla chváti,
[1165] řkúc: „Nerodiž mne jemu dáti,
rúče raději mě zabi,
toť já tvé milosti pravi.“
Takž také da jemu vše znamenie
i posla jej u vězenie
[1170] k Floribelle, panně krásné.
A když přijide ku panně ctné,
povědě jí všecko rozkázanie
a panna da jemu milé vítanie.
Panna jeho míle[at]míle] milie otáza,
[1175] kde jemu kuoň nohu zláma
a kdežto v které práci byl,
aby jie to pověděl.
Tuž jej tři dni ctila,
a pak jej z vězenie pustila.
[1180] Tandariáš pannu nesa
k otci, když vyjede z lesa,
uzře jej jedno knieže,
jenž byl v nešlechetné mieře.
Ten mějieše lida branného
[1185] šedesát a přípravného.
Spatřiv toho ji nesúce
pannu, k svým sluhám vece:
„Já vezmu onomu ženu.“
Všichni vecechu jemu:
[1190] „Snad jej dřiev musíš zabiti,
nežliť dá k tomu přistúpiti.“
On vece: „Ktož mi nepomóž,
brzoť zabit býti móž.
Nechciť bez nie vž[167v]číslo strany rukopisudycky
