kázníje[158r]číslo strany rukopisumu kratochvíl činily
a jemu s věrú a s kázní[w]kázní] każni slúžily.
[510] A když jej zléči ten lékař,
vece jemu ten hospodář:
„Což koli na mně požádáš,
to vše ode mne hotovo máš.“
Panic poče děkovati
[515] a na něm ještě žádati,
zda by jej učinil jiezdna.
Hospodář jemu oř da
i da jej[x]jej] ge mu velmi nelstívě,
panic jemu poděkova míle[y]míle] milie
[520] i jede pryč zase tú cestú.
A když by opět k tomu miestu,
tu kdež zbyl lidu svého,
poče velmi na Bohu žádati toho,
aby mohl se s těmi zběhy bíti
[525] a lidu svého zase dobyti.
Až dus před sebú uslyše,
k němuž panic pospieši se
přihnav, poznal ty zlé lidi[13]J. Loriš opravil znění rukopisu na „zbiehy“ (Loriš 1903, s. 316),
učini k nim hrozné běhy,
[530] kopím dávaje jim rány,
tepa, tluka na vše strany.
Netaže větčích zjímati,
menší musichu se dávati.
Tuž retova rytieře,
[535] an se s čeledí, s dětmi béře,
chtě před les s lidmi jíti.
Panic poče tomu chtieti,
by jemu zbězi[z]zbězi] zbozi zjevili,
čí by kolivěk byli.
[540] Počechu jemu praviti,
řkúc: „Jest jeden pohan litý,
tomu mnoho kniežat slúží.
A z těch každý vždy v rok musí
poslati mezi křesťany,
[545] by jímali paní i pány
i vedli je k jeho [158v]číslo strany rukopisudvoru.
Což koli jest toho zboru,
ti vždy musiechu tam dělati.“
Panic poče jich tázati,
[550] řka: „Ukažte mi cestu k němu.“
Oni tak vecechu jemu:
„Nelze jeho tobě dojíti.“
On vece: „Chci to zvěděti.“
Zbězi počechu praviti:
[555] „Jest daleko tam dojeti,
do té země velmi tvrdé
a k tomu dobře osazené a hrdé.
Pak jest jedna úzká násep,
a jest klenutá jako sklep,
[560] skrze zemi všicku jeho,
v niežť jest bahen velmi mnoho.
Kdyby chtěl k němu dojíti,
musil by tu násep viděti.
Ta jesti tak úzká, že sotně
[565] dvoje kola minú se volně.
Na níž stojí třie hradové,
na nichž sú třie obrové.
Každý na svém jest prkrabie,
jeden za druhým ve dvú mílí
[570] a čtvrtý hrad, na němž ten jest,
k němuž nenie jiných cest,
když skrze ty hrady pojedeš
a čtvrtého pak dojedeš.
Tepruv by pak péči jměl,
[575] než by toho pohana dojel
z toho čtvrtého hradu
pro toho litého pohana vádu,
u něhož tvoji lidé
dělají i v noci ve dne.“
[580] A když jemu to zjevichu
ti zbězi, rytieři i [s]text doplněný editorem lidmi slíbichu
z dětmi, s pannami i paniemi,
aby ku králi Artušovi jeli.
