odpuštěnie,je[157r]číslo strany rukopisude k otci do své země.
[435] A panna jakžto u vězenie,
tak nerada s nimi byla,
že po pannici túžila.
Tandariáš přebyv málo
u otce, co mu se zdálo,
[440] rytieře sobě přebrav,
s sebú střiebra, zlata nabrav,
jede s nimi dobrú chvíli
i nejednu dobrú míli.
Takž jede dlúhé časy,
[445] až mu se přihodi někdy,
že jedú skrze veliký les.
Tu se panic ztúžil bieš,
poče jich prositi velmi,
aby napřed sami jeli,
[450] řka: „Po vás já poostanu
a na svú zmilitkú zpomenu.
Ať mi tiem čas bude kratší,
pro niž sem u veliké práci.“
Tuž jede[u]jede] giede znenáhla po nich,
[455] až by puol míle od nich,
vzpomínaje časy dřevnie,
jakž přebýval s milú rozkošně,
až napřed na lid jeho
udeřilo zběhóv mnoho.
[460] Dřiev než jim přijel na pomoc,
až nad nimi měli velikú moc
i počeli je jímati.
Panic poče pospiechati,
naliť křičie velmi silně.
[465] A on přihna velmi pilně,
a jakž k nim přihna, pohřiechu
ihned pod ním oř zabichu.
Chtiec jej všickni oskočiti
a jeho pohřiechu zabiti.
[470] Až jej přitistěchu k skále,
tu odtud sám vytiekaje.
Mnoho jich zsekl [157v]číslo strany rukopisui také zabil
a sám také posečen byl.
Nemohúce jemu nic učiniti,
[475] tu jeho musichu odjěti.
Pojemše všecky lidi jeho,
jeli všichni od něho.
Panic když sám ostal bieše,
co by měl učiniti nevědieše.
[480] Zatiem v túhách z lesa vyjide,
tu jedno město nadjide.
Všed v ně, poče žádati,
zda by kto chtěl jej schovati?
A když rány ohledachu,
[485] jeho chovati nechtiechu,
až jednomu měštěnínu
uda se přijíti k němu.
Poče na něm ztazovati,
koho by tu chtěl čekati.
[490] Panic jemu poče túžiti,
že nemóže hospody jmieti.
Vece jemu ten měštěnín:
„Velmi li by vděk učinil,
kto by tě pojal do domu.“
[495] Panic odpovědě jemu:
„Bych mohl kde hospodu jmieti,
chtěl bych na to rád pomnieti.
Zda bych kdy mohl lépe ještě,
chtěl bych zaplatiti jistě.“
[500] A když jej měštěním spatři kolivěk,
„Zajisté,“ vece, „nenieť toto matný člověk.“
Poje jej do domu svého,
doby mu lékaře dobrého.
Počechu jeho léčiti,
[505] dobré bydlo jemu činiti.
Hospodář káza své paní
i dcerám, aby vždy s[v]s] z kázní
