Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<53v54r–54v55r–55v56r–56v57r–57v58r58v59r59v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ne[57r]číslo strany rukopisumějieše a vzdechši, i vece: „Ó, bych já také dietě měla, aby toto královstvie neosiřelo!“ I káza to dietě tajně chovati. A pořekla se, by byla těhotná dietětem toho léta. A podlé času kázala pronésti, že by královna dietě měla. Proněžto král i všechna obec se radovali a toho dietěte velmi snažně kázali chovati. Potom po několiko časiech královna počala s králem pravého dědice toho královstvie a potom porodila. A když těch dvé dětí Judas a královic zrostly, i počely spolu jako děti hráti. A v té hře Jidáš poče královice často kvíliti, bíti i rváti. To královna uznamenavši dobře, a to vědúci, že Jidáš syn její nenie, jala se ho často bíti, avšak on proto téj zlosti neustal. A naposledy to se na králově dvoře proneslo, že Jidáš královic nenie, ale nalezenec. A proto se jest velmi styděl Jidáš, že jeho tiem nazývali, že by byl ztracenec. A když bylo v jednu chvíli a sama dva hrala, zabiv Jidáš královice, i utekl do Jeruzaléma. A tu se Pilátova dvora přídržel, neb v tu dobu byl úředníkem od ciesaře ustaven v Jeruzalémě. Na kterémžto dvoře tak se měl a Pilátovým vášniem hověl, že jeho Pilát na svém dvoře najvyšším starostú nade všemi uči[57v]číslo strany rukopisunil. A když jednoho času Pilát s svého paláce, sedě v okně, do jednoho sadu hlédaje, vida jablka krásná, i zachtělo se jemu jich. A ten sad bieše Jidášova otce, a Jidáš jeho neznal, ani otec Jidáše. Tehda Pilát zavolav Jidáše vece jemu: „Jda do onoho sadu, přines mi oněchno jablek, nebť mi se jich velmi zachtělo.“ Tehda Jidáš rúče běžav a do toho sadu vskočiv, poče ta jablka trhati s chvátaním. A Ruben, otec jeho, vyšed k němu, poče jemu hněvivě láti. A Jidáš, pochytiv kámen, da otci v čelo, až se ihned zvrhl a tu jest umřel. A ta jablka pobrav, což jich byl natrhal, i přinesl Pilátovi a jemu všecko pověděl, a tak ižádný nezvěděl, kto by Rubena zahubil. Potom Pilát po několiko časiech vdal tu ženu Rubenovu za Jidáše. A tu diábel dvoje zlé zpuosobil: jedno zlé, že jest otce zabil, druhé zlé, že mateř pojal. A když tak s mateří jako s manželkú svú přebýval, poče Ciborea v jednu chvíli truchlú myslí vzdychati. A když jie Jidáš otázal, proč by tak truchle vzdychala, odpověděla jemu řkúci: „Nevelíš mi vzdychati, a já nebožička ze všech žen sem neščastná. Neb měla sem jedno dietě, i to sem do moře uvrci musela, a měla sem milého hospodáře, i toho sem v sadu umrlého nalezla. A ještě k mé žalosti

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).