čáry své jednal, viděno bylo, že umrlec jako by hlavú hýbal. Tehda chtěli svatého Petra na smrt odsúditi. Ale svatý Petr řekl jim řka: „Nekvaptež ještě mú smrtí, než učiňte jedno, jestliže tento mládenec živ, jakož se vám zdá, i nechať chodí, jie a mluví, a pakli toho neučiní, tehda vězte, žeť jest oblud. Ale nechať Šimon od lože odstúpí.“ A když odstúpil, tehda se umrlec nehýbal viece. A pak svatý Petr, zdaleka stoje, i die řka: „Ve jméno pána mého Jezukrista toběť, mládenče, pravím, aby vstal a chodil!“ Kterýž ihned vstal živ jsa. A viděvše to lidé, chtěli Šimona ukamenovati. Ale Šimon vyšed na nějakú vysokú věži, i bude v povětří létati. Tehda Nero ciesař die k svatým apoštolóm: „Již vidím, že lid svodíte a že Šimon jest pravý buoh.“ Tehda milý svatý Petr dá se milému pánu bohu na modlitbu i die: „Přikazujiť vám, anjelóm pekelným, abyšte čarodějníka doluov upustili!“ Jenž hned doluov upadl a slomil hlavu, a zdechne hanebně. A viděv to Nero ciesař, že takového člověka ztratil, i bude po něm velmi truchel a zamúcen. A ihned z toho svaté apoštoly na smrt odsúdi. I káže, aby svatého Petra ukřižovali a svatému Pavlu, jenž byl měščenín římský, tomu aby hlavu sťali. A když je již spolu na smrt vedli, tehda die svatý Pavel k svatému Petru: „Pokoj tobě věčný buď, bratře milý, jenž jsi slúp a gruntfešt viery křesťanské,