člově[51]číslo strany rukopisučenstvím slyšalo li jest ucho, ale oko jest toho nevidělo, jak Božstvie v tělci skrovném svaté matky spojilo sě s člověčenstvím v osobu jednu. Jistě nevidělo jest toho ijedno oko kromě tvého, Hospodine. Druhého spojenie, že totiž táž jest spolu pannú i mateří, a neřku, by ucho neslyšalo, ale jako oko vidělo to; neb ona jest to viděla v sobě, že jest pannú i mateří. Ona jest ty všecky věci znamenala, v svém srdci o tom přemietajíc. Poznal jest to i spravedlivý Jozef, ješto jest nicméně svědek nežli stráže panenstvie té slavné matky. Třetie to jest pak vešlo člověku v srdce, že jest tomu uvěřeno, když se jest to stalo a proneslo; a což jest okem neviděno, zjeveniem Božiem skrze proroky a apoštoly ukázáno jest a mnoho divy znamenitými potvrzeno.
A protož radujme sě, majíc útěchu v těch divných věcech, a nejen proto, že jsú divné, ale že jsú nám také užitečné. A také radujme sě slavnosti té slavné dievky, že to vše naše dobré, ješto jest chtěl Bóh, aby nám přišlo, k nám jest skrze jejie ruce přišlo. A tak hod tento útěchy majíc, radujme sě, dieky vzdávajíc Hospodinu, že nám ukázal takú milost, abychom byli obživeni v Pánu Kristu a v něm nové stvořenie byli, složiec vetchost obyčeje tělesného a světského v dřevných činech a v nečistých žádostech. A Lev papež ponúká k tomu v svém kázaní řka: Poznaj, křesťane, své duostojenství; již jsi Božského účasten přirozenie, nedávaj sě na marné věci, ještoť jsú k tvému jmeni nedóstojny! Pomni, které hlavy jsi úd. Vykúpen jsi, nevrobuj sě opět hřiechu! Pomni, pomni: ten, ješto tě v svém vykúpil milosrdenstvie, bude tě súditi v své spravedlnosti! Nynieť se jest v štědrosti své veliké ukázal milosti, aby nás zvedl svým příkladem, svým učeniem, abychom ostanúc všie zlosti a světských žádostí, střiezlivě, opatrně a spravedlivě živi byli v tomto světě, plni jsúc šlechetné milosti, čekajíc blažené naděje. A potomť pak přijde,
