[50]číslo strany rukopisurozenie: jedno Božské, druhé člověčí. Tré jest, že jest Božstvie věčné, tělo člověčie pravé a duše novo stvořená jako jiného člověka. Ó, divný a zvláštní účinek Boží nade vše jiné skutky jeho! A v tom dívaní co jiného než vším srdcem pokřiknúti řkúc: Chvála tobě, Hospodine!
Druhé dvé spolu také divné a utěšeno jest sě tomu podívati. Neb ta, ješto jest skrze ni přišla naše útěcha, jenž sě jest sama jediná k tomu slíbila Bohu, aby porodila Spasitele, divným darem obdarována. Dáno jest jí, aby spolu matkú i pannú byla. Toho jest nikdy nejměla jiná, aniž kdy která bude jmieti. Sobě jest to zachoval všemohúcí. Od počátka světa nenie slýcháno, by dietě urodiec, byla pannú, aneb by ta mateří byla, ješto jest panenstvie neztratila. Podlé běhu obecného nenie panna, kteráž dá plod, a ta nebude plodu jmieti, kteráž ostane při panenství. Ale šťastná Maria; té jest to obé dáno spolu jmieti; jí sě jest to jediné stalo, ješto sě nikdy ijedné nestávalo, aniž sě kdy které stane; o ní to zjevně volá kostel, že ani jest viděno jiné před ní, ješto by sě tiem jí vrovnala, ani po sobě podobné k sobě bude jmieti; jí jest dána radost mater se ctí panenskú.
Třetie divné, že jest kdy srdce člověčí přistúpilo věrú k těm divným věcem. Ač jest nižšie toto věc třetie než dvé ono, a však nenie malé síly. Divné, že jest srdce tomu uvěřilo, by Bóh byl člověkem, by pannú ostala ta, ješto jest dietě urodila. Snadné li bylo věřiti, aby to Bóh byl, jehož[an]jehož] geho v něsli položili, jehož v kolébce kolébali, aby to panna byla, ješto svými prsmi chová dietěte[ao]dietěte] dietete, s níž ústavně muž sám s samú i v dlúhých cestách? A však jest tomu uvěřeno, a již snazší činí uvěřenie množstvie věřících. Již, jakož die žaltář, mladí i panny, staří s mlazšiemi chválé jmeno Božie v tom, a mnoho jest jich, ješto snáze smrt trpěli, než by pustili od té viery.
Ono prvnie spojenie Božstvie s člově[51]číslo strany rukopisučenstvím
