[464]číslo strany rukopisuchvalnějšieho, jako sě a svého poznati stvořitele, takéž nic ohyzdnějšieho, než toho obého neznati, ješto jest to jen němé tváři přirozeno. I bude horší ten člověk než tvář němá, ješto maje sě poznati a svého Boha, i netbá toho a v hlúposti ostane proti svému přirození[nz]přirození] przyrozenije, a také posly maje k sobě. Neb jakož sem řekl, ke všem volá vše stvoření,[300]v rukopise NK XVII.C.15 je navíc pasáž „ale mnozí, ohlechvše hlukem marnosti, k stvoření“ velnuvše milostí a jemu sě porobivše, nerozsúdie, co jest k čemu. Též i Písmo volá, a mnozí netbají slyšeti jeho, a druzí nepósobie sě podlé Písma, ale chtie po sobě Písmo obraceti. A když ona v mysli jiskerka ubádá, za sě to opovrhú, jiným mysl vneprázdniece, a duch vdechnutie Božieho pohašují. A tak zahynú, nepřijmúce těch rozličných Božích poslóv.
Druhé sem řekl, že uslyšiec k sobě ty Božie posly, máme sě rozmysliti, převrci myslí o tom, co nám praví ti poslové, hodné li jest k tomu přistúpiti, rozmysléc sě na krátkost tohoto života, na dlúhost věčnosti; na muky pekelné a na radost nebeskú; na Božie spravedlnost a na jeho velikú milost k těm, ktož hlédají.
Třetie tak sě rozmysléc, máme svú vuoli přidati k vuoli Boží, ješto nám ji ti poslové Boží ukazují, a řkúc: Vše jest pravé, co jest k nám mluvil Hospodin. Buď v nás vuole jeho. Lépeť jest slúžiti Bohu, nežli světu. Ale ty vystřiehá Jeremiáš, ješto tak přistúpie k vuoli Boží, aby sě neodvrátili, a die: Hlédaj a věz, co jsi učinil, totiž co jsi slíbil komu. Kto jsme v obecném slibu, ješto jsme veň na křtu vnikli; jsme lidé malá věc proti Bohu, a Bóh ovšem veliká věc, neluďmež malí tak velikým! Odřekli jsme sě ďábla, totiž hledati pomoci jeho čáry, kúzly, léky kostelem zapověděnými, i všech takových věcí, ješto jsú proti Bohu ďábelskú purností; slíbili sme držeti pravú, obecnú křesťanskú vieru, z niež máme v Boze naději jmieti a Boha nade vše milovati. Jsú pak, ješto i nad toto obecné zaslibují sliby Bohu, z něhož větší čest a chválu budú [jmieti]text doplněný editorem[301]doplněno podle smyslu, když slib sdržie, čistotu neb chudobu neb poslušenstvie zalíbiec zvláště, neb sě ničeho[302]rukopis NK XVII.C.15 má „něčeho“ pro
