přičiňuje.Výbor[312]číslo strany rukopisuné dietě Pána Hospodina, co jsi učinil, pro něž by takú hořkost duostojen byl trpěti? Ovšem nic. Ale já, člověk stracený, tvého všeho zetřenie, tvé všie hanby byl jsem příčinek. Já sem, Hospodine, jedl hrozen kyselý, a tvoji zuby trpie laskominy. Ve všem v tom nebyla nasycena nemilost nevěrných Židóv. Najposlé v ruce neobřezaných rytieřóv jsi sě dostal, aby tě hanebnú smrtí zahubili. Málo sě zdálo těm hanebným svatokrádcóm tě ukřižovati, až dřieve posměchy naplnili tvú duši. Neb tak die Písmo: I sebrachu k němu všicku obec v konšelský duom a svlekše s něho jeho rúcho oblečechu jej v rúcho z pavlaky učiněné a plášťkem červeným oděchu jej. A spletše korunu z trnie, vsaděchu na jeho hlavu a trest v pravú ruku dachu jemu, posmieváchu sě jemu a řkúce: Zdráv buď, králi židovský! I dáváchu jemu políčky a plijíce naň, vzemše trest i tepiechu hlavu jeho. A když sě jemu posmieváchu, oblečechu jej v jeho rúcho i vedechu jej, aby jej ukřižovali, an nesieše svój kříž. I přivedechu jej na to miesto, jemuž řiekáchu Golgata, i dávachu jemu víno s žlučí a s mirrú[ja]mirrú] mierru smiešené. A když okusi, nerodi píti. Tedy jej ukřižovachu a s ním dva lotry s uobou[200]sic! stranú, a u prostředce Ježíše. A Ježíš pak vece: Otče, odpusť jim; neboť nevědie, coť činie! Potom vida, že jest všecko dokonáno, aby sě Písmo naplnilo, vece: Chce mi sě píti. Tehdy běžav jeden z nich, vzem húbu i naplni ji octa, a vloživ ji na trest i dáváše jemu píti. A když přijemše ocet, vece: Dokonalo sě jest. A volaje velikým hlasem vece: Otče mój, v tvoji ruce porúčím mú duši. Tehdy jeden z rytieřuov kopím otevře bok jeho a ihned vyjide krev a voda.
Procitiž již, má duše, otřes prach s sebe, znamenaj snažně muže tohoto, hlédaj naň jako v zrcadle svatého čtenie, jako by před tebú stál! Znamenaj, má duše, kto jest tento, maje obraz jako králóv, ale však sluhy zavrženého naplněn hanby a potupy! V koruně jde, a ta koruna jest jemu muka a tisícem
