[243]číslo strany rukopisuvěcech, konec své žádosti v tom kochání uloživši, když jde sboží jako z vody, když v čest povzdvihne štěstíčko světské, když bujie v mladosti krásné a zdravé, líbosti v rozkoši těla svého povolujíc, strachu smrti a súdu Božieho nedopustiec k svému srdci. Ale vše sě to jim ohorčí. Neb těch den skonánie vezme a nastane den spravedlných, ješto zde trpie pro spravedlnost a truchlejí, ješto zde dne svého nechtěli jmieti v marnosti[gt]marnosti] marti a v křivém zabylství, když sě jich truchlost v radost obrátí, v den Božieho okázanie zlým i dobrým. Neb ten den večer učiní a skonání dní a pokoj všěch hřiešných a bude počátek dne věčného pokoje a útěchy všech, ješto úfali ve jmeno Božie a nezřěli k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Neb Pán Hospodin jest všěch sbožných utěšitel, ješto sě dává jedinké těm, jakož svatý Augustin pokládá, ješto pro věčné utěšenie [utěšením]text doplněný editorem tohoto světa pohrdují. Neb ktož sě zde těší nestatečnému, Božieho utěšenie nejsú hodni; ale ktož zde trpie, budú s Bohem utěšeni. Ižádnýť nemóž v obém světu utěšen býti, anižť sě muož kto i zde, i tam radovati. Ale ktož chce jedno jmieti, musíť druhé opustiti. Ktož v čem jiném viece sě chce těšiti než v Boze, správné jest, aby taky ztratil Boha. Ale ktožť stratí Boha milostiva sobě, nijakž neujde jeho hněvu. Téť řeči svatý Augustin mluví.
Protož když přijde skonánie zlých veselí a vše sě jim obrátí v hořkost, což koli jměli k svému pokoji, toť sě jim jich útěcha ohorčí v biedu, v lopoti a v hroznéj muky, anoť i sám sebe, i druh s druhem leptati sě nepřestane, že jsú kdy došli toho hoře, že jest kdy byl kto komu ku příčině té hrozné túhy, že jsú kdy bláznovému veselí dali svoji srdečné oči oslepiti, aby k konci neviděli, zdali by byli vystřiehli té sě muky své. Ó, co jest jich již sešlo, bujných mládencóv i mladic, ješto bujiechu také na světě i masopusty svým veselím ozdobováchu a nemniece, by to jim tak skóro spadlo! A však jim spadlo a jiným sě takéž stane. A protož ktož bujie tohoto masopusta
