[41r]číslo strany rukopisujednomu viece a druhému méně a tak, že móž jednomu viece dvakrát dáti než druhému. Přes to nic také on nemóž ijednoho dietěte děliti. Ovšemž odlúčiti nebo odsúditi, leč jest ono kudy to provinilo proti otci nebo proti mateři, jakož napřed v těchto knihách stojí. Pakli jest které své dietě vysadil nebo oddělil, tomu udá svého nábytka nebo nechá, ať ta vóle stojí při něm. Pakli ten otec umře bez rozkázanie, mátě a přietelé dělé to zbožie, jako jest napřed pověděno. A sú li tu děti, ješto jsú odděleny a ješto sú odpověděly svého otce zbožie, leč jest nábytek, leč jiné zbožie, tehdy ony nemají práva k tomu, než což oni jim rádi dadí.

Jestliže který jest všecky děti své oddělil a vysadil a on má ještě nábytek, doniž sebú ve zdraví vládne, ten nábytek dá on komu chce. Pakli příjde na smrtedlnú posteli, tehdy on s tím nemóž nic učiniti, než jakož jest napřed pověděno.

Leží li člověk na smrtedlné posteli a již své děti oddělil nedav své ženě nábytkové zbožie, to dá své ženě všecko, ač chce, to učiní s právem a duši její děléc, s kterú jsú úmluvú v hromadu přišli, ta úmluva má ustavičná býti, leč jest opět proměněna z dětinskú vólí.

Umře li který člověk, jenž ženy a dětí nemá a má nábytkové zbožie a tom jest nerozkázal, to dědie najbližší dědicové, jeden li jest, viece li, a vždy duši dielek.

Leží li člověk na smrtedlné posteli nemaje ženy ani dětí a má on nábytek, ten dá komu chce, a vždy duši jejie dielek. A má li pána, jehož porobený jest, a umře li bez rozkázanie, jeho nábytek jest toho pána a ten má duši čést dáti. Pakli takový slušie kterému božiemu domu, ten má též právo, komu se má duše diel dostati, jehož člověk sám nerozkázal; farářovi jednu čést, druhú čést mají mezi chudé rozděliti,