slovú u písmě stěžejové cnosti. Jakož každý dveře v stěžeji se odvierají, takž tyto čtyři cnosti všecky jiné odvierají a od nich všechny jiné pocházejí. Těch jest jedna Spravedlnost, druhá Múdrost, třetí Síla, čtvrtá Smiera neb Skrovnost. Rychtář má spravedlnost takú jmieti, aby on pro milost nebo pro lásku neb pro žalost neb pro dary neb pro přízeň neb pro závist noc neučinil, než což jest pravého. On má také silen býti, aby svého srdce tak silně držal, aby života nikdy neproradilo, co by proti právu bylo, a jestliže by srdce ve zlú mysl upadlo, tehdy má život tak silen býti, aby té zlé mysli odolal, neb ta cnost přede všemi cnostmi jde, ktož se zlé mysli protiví a odolá. Také rychtář má tak silen býti, že má zbožie i život vážiti, aby pravdu obránil. Rychtář také múdr má býti, aby zlé od dobrého a dobré od zlého rozděliti uměl Umie li on to, tehdy má pravú múdrost, ač zlého nechaje učiní, dobře tehdy jest múdrý rychtář. Poslední cnost on má mieti: to jest, že se má boha báti, a že má vieru a pravdu milovati a všie křivdy nenáviděti, tehdy on jest múdrý rychtář. Potom rychtář má také smieru držeti, tak aby ani pravdú ani křivdú přílišného hněvu neměl v sobě, aby proti právu co učinil. Nemá on nikdy tak hněviv býti, kterakž jest on koli mocen, by kdy neješitné slovo pověděl, ani komu lál. On nemá ani přieliš náhel ani přieliš lén k súdu býti, také má skroven býti i na jedení i na pití i na všelikterakých věcech, ješto k smieře slušejí. Tyto čtyři cnosti jsú črných mocí, že jedna bez druhých nenie mocna ani platna. Ktož z nich jednu přeruší, ten jest všecky přerušil. Ty čtyři cnosti slušejí všem dobře a těm všem, jimž jest buoh súdy a moc dal na tomto světě a jsú tiem jisti. Kterýž pán nebo rychtář těch čtyř cností nemá, toho nenávidie a ten se nelíbí múdrým lidem.