rukú nedá, obecný posel má jemu základ vzieti a má jej zastaviti nebo prodati, ač jest host, k němuž penieze slušejí. Pakli nenie host, tehdy mají ten základ schovati do téhodne, a nevyplatie li jeho, tehdy jej má zastaviti nebo prodati. Nemají ijednoho základu v židech zastaviti, než s onoho volí, číž jest, leč tak daleko, že ho jest jím poběhl, tehdy jest právo.

Nejmá ijeden člověk svého pána plněnie trpěti, než tak vemnuze, jakož on tomu pánu úroka dává, a jestliže který pán od kterého božieho domu lidi ku manželství jmá a dává li on úrok k tomu božiemu domu, nemají jich pleniti za toho pána, jenžto ji k manželství má, a ktož to přesto učiní, ten lúpí ten boží duom i toho pána, jenž v jeho manství jsú, a ten pán má jej opraviti a oni mají jemu žalovati, ač jiný kto co učiní. Ten pán, v jehož manství neb opravě jsú, ten jich má užívati v té mieře, jakož jsú jemu pójčeni. Pakli jich co jinak užive, to má pán ulíčiti, že to zprávně učiniti má. Najvyšší užitek, jenž od nich mieti má, tehdy má vzieti popravčie právo, jakž mnoho jemu ustaveno odtad jest, a což on přes to užive, to jest neprávě.

Ktož úrok od zbožie dáti má a ne ot nábytka, ten jej má dáti na ten den, jakož jemu určeno bude, když tomu toho zbožie pójčeno bude. Pakli mu jeho nedá vybrat toho dne, tehdy má jemu druhého dne dvakrát viece dáti a na každý den tolikéž dotud, dokudž ten úrok zadrží, a když toho úroku tak mnoho bude, jakožto zbožie toho jest, tehdy se má pán v to zbožie uvázati z toho rychtářstvie poslem. Již slyšte, kterak má pán toho úroka potřebovati, a má k tomu súsedy