mého zmilelého, an tluče a řka: „Otevři mi, sestřičko má, holubicě má, nepoškvrněná má, neboť má hlava plna jest rosy i kačeřec nocních krópí. Ct5,3 Svlekl sem s sebe svú sukni, kterak sě v ni obleku? Obmyl sem nohy své, kterak jě oprzním?“ Ct5,4 Zmilelec mój vztáhl svú ruku děrú a mé břicho sě nadulo pro jeho dotčenie. Ct5,5 Vstala sem, chtiec otevřieti mému zmilelci. Rucě moji kapášta myrrú a prstové moji biechu plni myrry zkušené. Ct5,6 Závrtku u mých dveří otevřěla sem mému zmilelci, naliť on otchýlil sě i šel pryč. Dušě má rozeškřvěla sě, když jest zmilelý promluvil. Hledavši sem nenalezla jeho, volala sem, an mi neotpověděl. Ct5,7 Nalezú mě strážní, ješto střěžiechu města, bichu mě i ranichu mě i vzěchu mój plášť strážní zední. Ct5,8 Zaklínaji vás, dcery jeruzalémské, naleznete li mého zmilelého, vzkažte jemu, žeť pro milost nedužím. Ct5,9 „Kteraký jest tvój zmilelec ze všěch jiných milých, najkrašie ze všěch žen? Kteraký jest tvój zmilelec, žes nás tak proň zaklela?“ Ct5,10 Zmilelec mój bielý a črvený jest, vybraný z tisíce. Ct5,11 Hlava jeho zlato najlepšie, kčicě jeho jako listie palmové, črná jako havran. Ct5,12 Oči jeho jako dvě holubici nad potoky vodnými, ješto jsta mlékem omytě a bydlíta při plných bystřinách. Ct5,13 Jahódky v jeho lící jako zahrádky drahých vonných věcí, naplozené ot apotekářóv. Retky jeho lilia, z nichžto kape myrra prvnie. Ct5,14 Rucě jeho rucě uhlazenie a zlatici plnie jacinktovie. Břicho jeho slonové, osazeno zafíry. Ct5,15 Hnáti jeho slúpi mramoroví, ješto jsú ustaveni na podlahách zlatých. Tvář jeho jako libanová, vybraný jest jako cedrové. Ct5,16 Hrdlo jeho přechutné a vešken jest žádající. Takýť mój jest zmilelý a tenť jest mój přietel, dcery jeruzalémské.
Šestá kapitola
Ct5,17 „Kam jest otšel tvój zmilelec, ó najkrašie ze všěch žen? Kam sě jest otchýlil tvój zmilelý, ať jeho pohledámy s tobú?“ Ct6,1 Mój milý všel jest do své zahrady drahých vonných věcí nasazených i pase sě po zahradách a kvietie liliumové zbierá. Ct6,2 Já jsem mému a mně mój zmilelý, jenž sě pase prostřed liliuma. Ct6,3 Krásná jsi, přietelnicě má, ochotná i výtečná jako Jeruzalém, hrozná jako vojenský zástup zpósobený. Ct6,4 Otvrať svoji oči ote mne, neboť před nima rád bych zaleťal. Vláskové tvoji jako stáda kozie, ješto sú sě ukázala z Galaad. Ct6,5 Zubi tvoji jako stáda ovčie, ješto sú vzešla z napajadl, všěcky blížencě jehenčie jmajíce a jalová nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako kórka zrnatého jablka, takež jahódky v tvú lící kromě tvú očí. Ct6,7 Šestdesát jest královen a osmdesát jest ženim a děvečkám nenie čísla. Ct6,8 Jediná jest holubička má, svrchovaná má, jediná jest [svéj]text doplněný editorem[117]svéj] suae lat. mateři, zvolená své rodilici. I viděly sú ji dcery sionské a přeblaženú sú ji nazvaly a králevny i ženimy sú ji chválily. Ct6,9 Která jest ta, ješto vzcházie jako zořě povstávajíc, krásná jako měsiec, výborná jako slunce, hrozná jako zástup vojenský zpósobený? Ct6,10 Sešla sem u mú zahradu, abych viděla jablka podolnie a opatřila, ktve li vinnicě a vzplodila jest jablka zrnatá. Ct6,11 Nevěděla sem, že má přietelnicě zamútila mě pro vozy Aminadabovy. Ct6,12 Navrať sě, navrať sě, Sunamitis, navrať sě, [navrať sě]text doplněný editorem[126]navrať sě] revertere lat., ať na tě patříme!
Sedmá kapitola
Ct7,1 Co uzříš na Sunamitě, jedno pluky zástupové? Kterak jsú krásné kroky tvé v třěvíčkách, dcero kniežětcie! Stánek tvých bedr jakožto zápony ukované rukú řemeslníkovú. Ct7,2 Pupek tvój jako řěpicě hladká, nikdy nepotřebujíc pitie. Břicho tvé jako stoch pšeničný obložen liliumem. Ct7,3 Tvé prsi jako dva srny, blížencě srnie. Ct7,4 Šíje tvá jako věžě slonová, oči tvoji jako rybníci ezebonští, ješto jsú u bráně dcery množstvie.
