poňadž sě den výší a dolóv sě chýlí stien. Vrať sě, mój zmilelče, a buď roven srně a kolúchovi jeleniemu na horách bethelských!
Třetie kapitola
Ct3,1 V postélcě mé přes noc sem hledala, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, ale nenalezla sem jeho. Ct3,2 Vstanu i vztočím sě po městu, po třiedách i po uliciech hledajíci, jehož miluje dušě má; hledala sem jeho, ale nenalezla sem. Ct3,3 Nalezú mě hlásní, jižto střiehli města. „Zdali ste viděli, jehož miluje dušě má?“ Ct3,4 Pak maličko když ot nich otjidech, nalezech, jehož miluje dušě má. Lapich jeho a nepustich jeho, dokud sem jeho nedovedla [v duom]text doplněný editorem[43]v duom] in domum lat. mateře své, u pokoj rodilicě mé. Ct3,5 Zaklínaji vás, dcery jeruzalemské, skrzě srny i jeleny polské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelici, poňadž sama nechce. Ct3,6 Která jesti to, ješto vzcházie přes púšti jako slúp dymný z věcí vonných, myrry i kadidla i všeho drahého prachu? Ct3,7 Toť, posteli Šalomúnovu obstúpilo jest šestdesát najsilnějších hrdin izrahelských, Ct3,8 všickni držiece mečě a k válkám umělí, a každého meč u jeho bedry pro strach nocní. Ct3,9 Pokoj sobě učinil král Šalomún z dřievie libanského, Ct3,10 v němžto jest udělal slúpy střiebrné, lože zlaté i opal svrchu i okolo zlatohlavem ot polu milosrdie [prostřěl]text doplněný editorem[54]prostřěl] constravit lat. pro dcery jeruzalémské. Ct3,11 Vyjděte a uzřěte, dcery Sion, krále Šalomúna v jeho koruně, jížto jest jej korunovala jeho mátě dne jeho otdávanie a ve dni veselé srdcě jeho.
Čtvrtá kapitola jest tato
Ct4,1 Kterak jsi tak krásná velmi, přietelnicě má, kterak jsi krásná! Oči tvoji jako holubičie kromě toho, co sě vnitř tají. Vlasi tvoji jako stáda kozie, ješto sú sešly s hory galaadské. Ct4,2 Zubi tvoji jako stáda střižených ovec, ješto sú vzešly z napajadl, všěcky jmajíce po dvém jehnec, a jalová nenie mezi nimi. Ct4,3 Jako věnček črvený tvá rty a slovce tvé sladké. Jako křížela zrnatého jablka, takež i jahódky tvú lící sú kromě toho, ješto sě vnitř tají. Ct4,4 Jako věžě Davidova šíje tvá, ješto jest udělána s svými erkéři, tisíc štítóv visí na nie, i oděnie všěch hrdin. Ct4,5 Tvé prsi jsú jako dva jeleny a jako dva srní blížencě, ješto sě pasú prostřed liliuma. Ct4,6 Dokud sě den výší a dolóv sě chýlí stien, pójdu na horu, kdež jest myrra, a na pohorek, tu, kdež jest kadidlo. Ct4,7 Všěckna jsi krásná, přietelničko má, a poškvrny nenie při tobě. Ct4,8 Poď z Libana, choti má, poď z Libana, poď, budeš korunována, z výsosti Amana, s vrchu Seir a Hermon, z jeskyň lvových, s hor pardových. Ct4,9 Ranila si srdce mé, sestřičko má, choti má, ranila si srdce mé jediným očkem tvým a jediným vláskem tvé šíje. Ct4,10 Kterak jsú přieliš krásné prsi tvé, sestřičko má, choti má! Kraššie jsú prsi tvé nežli víno a vóně tvých mastí nade všěcky vóně drahé. Ct4,11 Plást strdi kapající jsta tvá retky, choti má, stred a mléko pod tvým jazykem a vóně tvého rúcha jako vóně kadidlná. Ct4,12 Zahrádka súžená sestřička má i chot, zahrádka súžená, studnicě znamenaná. Ct4,13 Výpusti tvoji ráj jablek zrnatých s ovotcem jablečným. Cypryš a nardus, Ct4,14 šafrán, fistula a skořicě se vším dřievím libanským, myrra a aloe se všěmi prvními mastmi. Ct4,15 Studnicě zahradná, [studnice]text doplněný editorem hluboká živých vod, ješto plovú hlubocě a bystře z Libana. Ct4,16 Povstaň, větře puolnocní, a přiď, větře polední, prodmi mú zahradu, ať plovú vóně jejie.
Pátá kapitola
Ct5,1 Nechať přijde mój zmilelý do své zahrady a požívá ovotcě jablek svých. Poď do mé zahrady, sestřičko má i choti, požal sem svú myrru i jiné věci voňavé. Jedl sem plást z svého strdu, pil sem víno s svým mlékem. Jězte a píte, přietelé najmilejší, a zapíte sě. Ct5,2 Ač já spím, ale srdce mé bdí. Hlas
