množstvie. Nos tvój jako věžě libanská, ješto patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako Karmelus a kadeřě tvé hlavy jako zlatohlav králový s cievkami zetkaný. Ct7,6 Kterak jsi krásná i líbezná, přezmilelá, v tvé rozkoši! Ct7,7 Postava tvá podobna jest k palmě a prsi tvé k hroznóm. Ct7,8 Řekl sem: „Vstúpi na palmu a načeši ovotcě jejieho.“ I budú tvé prsi jako hroznové u vinnici a vóně z tvých úst jako vóně jablečná. Ct7,9 Hrdlo tvé jako víno najlepšie, dóstojné mému zmilelému ku pití i jeho rtóm ke žvání jeho zubóm. Ct7,10 Já jsem mému zmilelému a jeho obrácenie ke mně. Ct7,11 Poď, mój zmilelý, vyjděm na pole, přebuďme ve vsech. Ct7,12 Ráno vstanem do vinnic, uzřímy, zakvetla li jest vinnicě, a také uzřímy, zarodilo li sě ovotce mezi květem a kvetlo li jest dřievie zrnatých jablek, a tu tobě dám své prsi. Ct7,13 Mandragory daly sú vóni v našich vratech, všěcka jablka, nová i vetchá, zmilitký mój, schovala sem tobě.

Osmá kapitola

Ct8,1 Kto mi tě dá, brachka mého, ssúce prsi mateře mé, bych tě nalezla samého vně a políbila tě a by mnú ižádný nepohrdal? Ct8,2 I chytím tě a uvedu tě v duom mé mateře a v pokoj rodilicě mé. Tu mě budeš učiti a dám tobě pitie z vína udělané a mest z mých zrnatých jablek. Ct8,3 Levicě jeho pod mú hlavú a pravicě jeho přitúlila mě. Ct8,4 „Zaklínaji vás, dcery jeruzalémské, abyšte nebudily ani procítiti kázaly zmilelici, pokud sama nechce.“ Ct8,5 Která jest to, ješto vcházie s púště, jsúci plna rozkoší, [zpolehši]text doplněný editorem[145]zpolehši] innixa lat. na svém zmilelém? Pod dřěvem jablonovým ubudil sem tě, tu jest nakažena mátě tvá, tu jest podávena rodilicě tvá. Ct8,6 Polož mě jako znamenie na svém srdci a jako znamenie na tvém lokti, nebo jejie milost jest silná jako smrt a milovánie hrubé jest jako peklo, zažženie jejie zažženie ohnivé a plamenné. Ct8,7 Mnohé vody nemohly sú uhasiti milosti ani řěky jie zařítie. Dá li člověk všecko sbožie pro milost, mní sobě, by nic nedal. Ct8,8 Sestřička našě truchlavná a prsí nemá; co učiníme našie sestřičcě toho dne, když s ní budem mluviti? Ct8,9 Jest li zed, udělámy na nie výkušě střiebrné. Pakli sú dveřě, spojímy jě prkny cedrovými. Ct8,10 Já jsem zed a prsi mé jako věžě, protož […,]text doplněný editorem když sú u něho mír nalezli. Ct8,11 Vinnicě má byla jest pokojnému, jenž má lidi, a poddal ji hajným. Za jejie ovotce přinese muž tisíc střiebrných. Ct8,12 Vinnicě má přede mnú jest, tisíc tvých pokojných a dvě stě těch, ješto hájie jejieho ovotcě. Ct8,13 Ty, ješto bydlíš v zahradách svého přietele, ožídají tebe mnozí, učiň, abych uslyšal tvój hlas. Ct8,14 Utec, mój milý, přirovnaj sě srně a kolúchu jeleniemu na horách drahých vóní!