zpósobu tvého. Vědě, hospodine, že očima tvé velebnosti na mě zříš a že tvoji svatí andělé stojie při týto svatyni, s kakýmž pak doufaním já přěhubený smiem přistúpiti, jenž hniem tak těžce v hřiešiech, aneb jsa červ a věc tělesná, smiem také svátosti a duostojné tajnosti přimiesiti sě.
Ó najvyššie božstvie a hrozná veleslavnosti, ó veliké slitovánie, ó nevýmluvná ni nevýmyslná a nežádaná svátosti, i kam pójdu přěd tvým duchem a kam uteku před obličejem tvým, když ty zjaduješ srdce, tehdy všelikého svědomie tajnost shola odkrytu nalezneš. Protož k tobě, studnice všeho milosrdenstvie, abych sě omyl, běžím, umyj mě mých hřiechóv. K tobě lítostivému samaritánu a všeho lidského národa vláštiemu
