usty vyznávaji, že jsi ty ten jediný a sám, jenž mě móžeš učiniti duostojna. Nebo ty sám z nečistých čisté činíš a ty zčištiješ, ješto jsú početi v hřiešě, a z hřiešných spravedlné činíš i svaté. A proto skrze tvú tu všemohúcí moc proši tebe, hospodine, daj mně hřiešníku tu svatú nebeskú svatyni přijieti s svatým strachemi bázní, s horkými slzami i s pláčem, s užitečným i s duchovním veselím a s nebeskú radostí, aby má mysl, hospodine, počila [tvého]text doplněný editorem[159]tvého] v základním rkp. připsáno in margine mladší rukou, toto čtení nacházíme též ve variantních pramenech | počila tvého] počala tvé M ve mně přěbývanie a stráži tvých svatých okolo mne. A protož já pamatujě tvé svaté umučenie, přistupuji k tvému svatému oltáři neduostojný, abych přijal od tvé veliké milosti tvé dary v tvéj nebeské svatyni, jenž si ty ostavil, přikázal ofěrovati tvému svatému božství tobě na pamět i nám na spasenie.

A proto proši tebe, milý hospodine, skrze tu svatú svátost tvého těla i tvé svaté krve, tajné i přikryté svatyně, ješto v svaté cierkvi obci přijímáme, jížto také budem zčištěni od našich hřiechóv i posvěceni na duši i máme skrze tu svátost účastnost i spolek tvého svatého božstvie. Daj mně tvé svaté šlechetnosti, jimiž bych byl naplněn s dobrým svědomím, tak mohl k tvému svatému oltáři přistúpiti, aby ta svatá nebeská svátost mně probyla na spasenie k věčnému životu. Nebo si ty řekl svými svatými i požehnanými usty: „Chléb, jenž já dám, jest