pán metly hřiešných nad los spravedlivých, aby neztáhli spravedliví k nepravosti rukú svú. Ps124,4 Dobře učiň, pane, dobrým a pravým srdcě. Ps124,5 Ale ktož sě uchylují v zavázanie, přivede pán s těmi, ješto činie nepravost. Pokoj nad Izrahelem!
Ps125,1 Piesen stupniev (žalm CXXV.). Když obrátí pán vězenie Sion, učiněni jsme jako utěšení. Ps125,2 Tehdy naplněna jsú usta našě radostí a jazyk náš veselím. Tehdy dějí mezi pohany: „Velebnost jest učinil pán s námi.“ Ps125,3 Velebnost jest učinil pán s námi, učiněni jsme veselí. Ps125,4 Obrať, pane, vězenie naše, jako prúd u větru poledniem. Ps125,5 Ktož sějí ve slzách, v radosti žieti budú. Ps125,6 Jdúce jdiechu a plakáchu, púštějíce sěmena svá. Ale přijdúce přijdú s radostí, nesúce snopy své.
Ps126,1 Piesen stupniev (CXXVI.). Neustaví liť pán domu, darmoť sú dělali, kteříž stavějí jej. Nebude liť pán ostřiehati města, darmoť bdí, ktož střěže jeho. Ps126,2 Daremnéť jest vám před světlem vstáti, vstaňte, když sědete, kteříž jiete chléb bolesti. Když dá milým svým sen, Ps126,3 aj, dědičstvie páně, synové, odplata, plod břicha. Ps126,4 Jakožto střely v rucě mocného, tak synové výbojníkóv. Ps126,5 Blažený muž, kterýž jest z nich naplnil žádost svú, nebudeť pohaněn, když mluviti bude nepřátelóm svým v bráně.
Ps127,1 Piesen stupniev (CXXVII.). Blažení všickni, kteříž sě bojie pána, kteříž chodie na cěstách jeho. Ps127,2 Úsilé rukú tvú ktož budeš jiesti, blahoslavený jsi a dobřě tobě bude. Ps127,3 Žena tvá jako vinný kořen hojný na bociech domu tvého. Synové tvoji jakožto mlázie olivové okolo stolu tvého. Ps127,4 Aj, takť požehnán bude člověk, kterýžť sě bojí pána. Ps127,5 Požehnaj tobě pán z Siona, aby viděl dobré věci Jeruzaléma po všě dni života svého Ps127,6 a aby viděl syny synóv tvých, pokoj nad Izrahelem.
Ps128,1 Piesen stupniev (CXXVIII.). Často sú mě vybojovávali z mladosti mé, řci nynie, Izraheli, Ps128,2 často mě vybojovávali ot mladosti mé, a zajisté nemohliť sú mně. Ps128,3 Na chřbetě mém kovaliť sú hřiešníci, prodliliť sú nepravost svú. Ps128,4 Pán spravedlivý sřěžeť šíje hřiešníkóv. Ps128,5 Pohaněni buďte a obraťte sě zpět všichni, kteří sú nenáviděli Siona. Ps128,6 Buďte jako sěno na střěchách, kteréžto prvé než sě vytrhá, uschlo jest, Ps128,7 z něhož nenaplní ruky své, ktož žně, a lóna svého ten, ktož snopy sbierá. Ps128,8 A neřekli sú, kteříž míjiechu: „Požehnánie páně na vás, požehnali sme vám ve jméno páně.“
Ps129,1 Piesen stupniev (CXXIX.). Z hlubokosti volal sem k tobě, pane, Ps129,2 pane, uslyš hlas mój. Buďte uši tvoji nakloněnie k hlasu prosby mé. Ps129,3 Budeš li nepravosti zachovávati, pane, pane, kto snese? Ps129,4 Neb u tebe jest smilovánie a pro zákon tvój strpěl sem tě, pane. Strpěla jest dušě má v slově jeho, Ps129,5 úfala jest dušě má v pánu. Ps129,6 Ot strážě jitřnie až do noci úfaj Izrahel v pánu, Ps129,7 neb u pána jest milosrdenstvie a hojné u něho vykúpenie. Ps129,8 A onť vykúpí Izrahele ze všěch nepravostí jeho.
Ps130,1 Piesen stupniev (CXXX.). Pane, nenieť povýšeno srdce mé anižť jsú pozdviženy oči moji anižť sem chodil mezi velikými ani mezi divnými nad mě. Ps130,2 Necítil liť sem pokorně, ale povyšoval sem dušě mé. Jakožto dietě ostavené ot matky své, takež otplata má na duši mé. Ps130,3 Úfaj Izrahel v pánu, od tohoto nynie a až na věk.
Ps131,1 Piesen stupniev (CXXXI.). Pomni, pane, na Davida a na všicku tichost jeho, Ps131,2 jakož jest přisáhl pánu, slib jest slíbil bohu Jákobovu: Ps131,3 „Nevejduť v přiebytek domu mého, nevstúpímť na lože ustlánie mého, Ps131,4 nedám snu očima mýma a viečcóm mým dřiemánie Ps131,5 a otpočinutie židovinám mým, dokudž nenaleznu miesta pánu, přiebytka bohu Jákobovu.“ Ps131,6 Aj, slyšeli sme jě v Efratě, nalezli sme ji na polích lesu. Ps131,7 Vejdeme v přiebytek jeho, klaněti sě budem na miestě, kdež sú stály nohy jeho. Ps131,8 Vstaň, pane, v odpočinutie tvé, ty a archa posvěcenie tvého. Ps131,9 Kněžie tvoji oblečeni buďte v spravedlnost a svatí tvoji radujte sě. Ps131,10 Pro Davida, služebníka tvého, neotvracuj tváři mazánka tvého. Ps131,11 Přisáhl jest pán Davidovi pravdu a neoklamá jeho: „Z plodu břicha tvého posadím na stolici tvú. Ps131,12 Budú liť ostřiehati synové tvoji zákona mého a svědectví mých těch, kterážť naučím jě, i synové jich až na věky sedětiť budú na stolici tvé.“ Ps131,13 Nebť jest zvolil pán Sion, vyvolil jest ji v přiebytek sobě: Ps131,14 „To otpočívanie mé na věky věkoma, tuť bydliti budu, nebť sem zvolil ji. Ps131,15 Vdovu jeho požehnaje požehnám, chudé jeho nasytím chleby. Ps131,16 Kněží jeho obleku v spasenie a svatí jeho radostí radovati sě budú. Ps131,17 Tuť vyvedu roh Davidóv, připravil sem světedlnici mazánku mému. Ps131,18 Nepřátely jeho obleku v hanbu, ale nad nímť zkvetne posvěcenie mé.“
Ps132,1 Piesen stupniev (CXXXII.). Aj, kterak dobré
