Po nemnohých časiech sedieše král Filip na sieni své. I zjevi se jemu malý a krotký ptáček, a letěv do lóna jeho, urodil jest vajce. A to když pade na zemi, rozbi se a inhed vyleze z něho malitký hádek, a otočiv se okolo vajce, chtieše do něho jíti, a dřéve nežli do něho včini hlavu, inhed usleče. Uzřev to král Filip, zamúti se velmi. A zavolav hadače, jemu zázrak viděnie povědě. A on odpovědě a řka: Králi Filipe, narodíť se tobě syn, jenž kralovati bude po tvé smrti, a ten obejde veškeren svět a obdrží sobě všecky lidi. A prvé nežli se vrátí do země královstvie svého, smrtí rychlú on umře. Ale přibližováše se den narozenie jeho. Tehdy Olympias poče stonati, neb se hýbáše břich její. I káza přijíti k sobě Anaktanabovi i vece jemu: Břich muoj velikými mukami se mútí. Tehdy vece Anaktanabus: Pozdvihněte královny málo s jejie stolice, neb v tuto hodinu od slunce živlové zamúceni jsú. A po malém času vece Anaktanabus: Seď, královno. A sediec porodila jest. A inhed, když dietě padlo na zemi, třásla se jest země mocně a také hrom, blýskanie a zázrakové byli jsú po vší zemi i po všem světě. Tehdy v ta doba rozšířila se jest noc daleko na den, tehdy u Vlašiech opuky z oblakóv padaly sú. Viděv král Filip ta znamenie, lekl se jest a třásl se. I vjide k Olympiadě královně i vece jí: Myslil sem, aby toto dietě nikoli nebylo zachováno, neb nenie ote mne počato. A urozuměv, že je[m]je] gye od buoha stvořenie, aneb v jeho narození vidím živly změněny, však buď chován, jako by syn muoj byl, a na miesto syna, jehožto měl sem z jiné ženy, vzejdi. A když to vece, tehdy se vší pilností to dietě bylo jest chováno. Zpósoba jeho ani otcova, ani mateřina, mějieše obraz: kštice jeho ostrá jakožto lvová zdá se, oči jeho blýskáchu se