[29r]číslo strany rukopisuKrálovno, přepěkné a králové slovo jsi pověděla, když jsi Ejipt jmenovala, neb jsú Ejipští múdří i sny vykládají a zázraky ukazují a ptactvu rozumějí, tajnosti zvěstují a znají osudy těch, jenž se narozují, pravě. Ano, já smyslem vtipným jako prorok o těch znaji. A když to povědě, zhlede na ni žádostným přivolením. Tehdy vidúc Olympias, že tak na ni vzhlede, vece jemu: Mistře, co myslíš, na mě tak hledě? Odpovědě Anaktanabus: Zpomenul sem přepěkné odpovědi bohovy, neb jsem přijal odpověd, že mám hleděti na královnu. A to řek, inhed jest vyňal z svých nader dvornú dsku z drahého dřeva ebena a slovem zlatým ozdobenú a střiebrem, jenž mějieše na sobě tři okršlky. Prvý okršlek držéše na sobě dvanácte rozumností. Druhý okršlek mějieše dvanácte zvieřat, v třetiem měsiec a slunce stáše. Potom otevřel jest konvici slonovú a vyňal jest z nie sedm hvězd přestkvúcích, jimižto mohl hodiny rozeznati a narozenie člověčie. A sedm kamenóv rytých a dva kameny ustavena k zdraví lidskému. Vidúc ty věci králová Olympias, vece jemu: Mistře, chceš li, ať[c]ať] at bych věřila, pověz mi léto, den a hodinu narozenie králova. A když to povědě, vece jí: Královno, chceš li ode mne ještě jiné slyšeti? Odpovědě králová: Chci, pověz mi, co se má přihoditi mezi mnú a Filipem, mým králem. Neb pravie lidé, že vrátí li se Filip s vojny, zažene mě a jinú pojme[d]pojme] pogmye sobě za ženu. Vece jí Anaktanabus: Křivěť mluvie, ale dřéve, nežliť mine nemnoho časóv, staneť[e]staneť] ſtanet se to, co jsi řekla. A mezi tiem, chtěj nebo nechtěj, bude tě mieti Filip za ženu. K tomu vece králová: Prosím tebe, aby mi zjevil všicku pravdu. Odpovědě Anaktanabus: Jeden z najmocnějších bohóv ožení se tebú a pomóžť tobě ze všech protivností. Vece Olympias královna: Prosím tebe, mistře, kterú zpósobu má ten buoh. Odpovědě Anaktanabus: Ani jest mladý, ani starý,