u vuoštěné rakvici, jenž bieše plná vuody dšťové. A tak, drže v své ruce prut palmový a hledě na ten prut, i poče tu všemi silami kúzliti. A v tom vidieše, kterak Ejipští biechu velmi poraženi nátiskem těch mnohých králóv barbarských. A tak inhed tu Anaktanabus proměni rúcho své, a oholiv sobě bradu i hlavu, vzal jest s sebú zlata, to, což jest mohl unésti a což bieše potřebie jemu k hvězdářství a k zvykání řemeslóm čarodějným. I utekl jest z Ejipta blíž do vlasti, jenž slóve Pelazius. A přišed do múřenínské země, oblékl se v plátennie rúcho jakožto prorok ejiptský. A tak po nevelikém času přišel jest do Macedonie i sede v neznámosti zevnie všem, jenž k němu chodiechu, kúzléše. Ale Ejipští, když jsú viděli, že Anaktanabus nemóž nalezen býti, brali jsú se k bohu svému najvětčému, jemužto jméno bieše Serafis, prosiece, aby jim o jich králi úplně dal odpověd. Ale Serafis odpovědě: Anaktanabus, král váš, bral se z Ejipta pro Xersa, krále perského, jenž vás všechny svému ciesařství podrobí. Ale po malém času vrátíť se k vám, svrha s sebe starost, a pomstíť vás nade všemi nepřátely, podrobě sobě je i vás. Tu odpověd přijemše Ejipští, inhed jsú učinili královský obraz z černého kamenie ke cti Anaktabově a napsali sú k jeho nohám ty odpovědi, aby věčně u budúcích časiech bylo pamatováno. Ale Anaktanabus bydléše ústavně v Macedoní v neznámosti.
Kapitola II.
Mezi tiem král macedonský Filip vyjel bieše na vojnu. Tehdy Anaktanabus všel jest na sieň, aby viděl královnu. A spatřiv její krásu, inhed jest zastřeleno srdce jeho a tak se zapálil v její žádosti. A drže ruku jejie, pozdravi jie a řka: Zdráva, královno macedonská. A nerodi ji nazvati paní. K tomu odpovědě královna a řkúc: Zdráv, přistup blíž a seď. A když sede, otáza jeho královna Olympias: Pravda li jest, že jsi Ejipský? Odpovědě jí Anaktanabus:
