[80r]číslo strany rukopisutak zlú radu měl, že s’ mne pustil, nebo s’ veliký poklad ztratil.“ Vece střelec: „Milý slavíku, pověz mi, kterak to jest?“ Vece slavík: „Neb v svém břiše mám drahý kámen, větčí nežli štrosové vajce.“ Tedy on zamútiv se vece k slavíkovi: „Milý slavíku, poď ke mně a budu tě dobře chovati.“ A mezi tím hledáše, by jej mohl lapiti, maje za to, což slavík k němu mluvil. Urozuměv tomu slavík i vece k němu: „Již sem tě v bláznovství seznal, neb ztracené věci a nenavratitelné želíš. Druhé, že mne nemóž polapiti svými sítmi. Třetí, věříš i máš za to, by kámen drahý byl u mém břiše jako štrosové vajce {poněvadž já sám nejsem jako štrosové vajce[58]}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * přípisek druhého černého korektora. Blázen si a v bláznovství svém ostaneš.“ A řekl to i zaletě od něho.
Najmilejší! Tento střelec móž řečen býti každý křesťan, v svatém křstu zmyt, v němžto přijal lučiště a střely ostré. Lučiště jest víra, střely ostré sú jiné ctnosti, kteréžto věrný křesťan má mieti proti ďáblu, světu i tělu. Slavík jest Pán náš Ježíš Kristus milý, jenž jeho polapí každý, když se odřičí[59]tak v rkp. ďábla i všech hrdostí jeho. Ale hříšný člověk a bídný tolikrát míní slavíka zahubiti, [80v]číslo strany rukopisukolikrát myslí s vólí hřích smrtedlný učiniti. Ale on, milý Ježíš Kristus, proti tomu vydal troji radu: najprvé, aby nikdy té věci, kteráž rozumem člověčím stižena nemóž býti, nesáhal, ani po ní stál. Ta věc jest svatá Trojice, v nížto sú tři osoby, a však jeden Buoh. Druhá rada jest, aby ztracené věci a nenavratitedlné nikdy neželel, to jest když tělesné zdraví nebo zboží ztratíme, kteréž nám Buoh odjímá na tomto světě, aby nám potom lepší dal na onom. Jako dí svatý Řehoř: „Veliká jest k nám milost boží, když na nás zde přepúští zámutky, žalosti, bolesti i nedostatky, aby nás věčně nedal ďáblóm mučiti, ale s anjely se radovati.“ Třetí rada jest, abychom slovu nepodobnému nikdy nevěřili, to jest diáblu, což slibuje. Neb ďábel mnoho slibuje, ale málo plní, což slíbí. Nebo lež slibuje, jakož jest dóvod toho na otci našem Adamovi i mateři naší Evě, když jim řekl: „Víť zajisté Buoh, kdyžkoli s tohoto dřeva budete jísti[60]poškozený text – nejisté čtení slovesného tvaru, budete jako bohové, vědúce dobré i zlé.“ Když sú té řeči lživé jeho věřili, ihned sú vyhnáni hanebně z ráje. Jakož i dnes mnozí věří netoliko ďáblu, ale i světu[dv]světu] ſietu, k tomu svému tělu; jenž jim slibuje svět mnoho zboží a tělo jich dlúhé
