[72r]číslo strany rukopisua já pojedu proti tomu králi ukrutnému a boj s ním vezma, tvé země na něm dobudu. A přihodilo li by se, že bych sšel v tom boji, nic jiného na tobě nežádám, jedno aby odění mé krvavé v své komnětě, kdež budeš bydleti, na znamení milosti pověsila, a přijel li by kto kdy, a chtě tě po mé smrti sobě za ženu vzéti, vendi do té komněty, v nížto odění mé pověšeno, vzhlédnúc na ně, na mě zpomeneš. Odpověziž jemu a rci: Buoh toho nedej, bych jiného pojala mimo toho, jenž pro mú milost zahynul.“ Uslyševši ona tu řeč, vece k němu: „Pane, slibujiť svú víru, žeť to chci držeti, ač by se co tobě v boji přihodilo, jehož Buoh ostřez.“
A ihned připraviv se v své odění a sebrav se, bral se tam v boj proti tomu jistému králi. Uslyšev to ten jistý král, že ten jistý rytíř chce s ním boj mieti, vyjel proti němu. A když se sešli, tedy ten jistý rytíř zahubil toho krále, a sám také v tom boji smrtedlně raněn byl, tak že třetí den umřel, ale to království té jisté paní obdržel. Tedy ta jistá paní, uvázavši se v své království, jeho smrti často želela i plakala a odění jeho krvavé v své komnětě [72v]číslo strany rukopisunade dveřmi[cx]dveřmi] dwrzmi pověsila a častokrát na ně žalostivě vzhlédala a velmi plakala. Pod časem mnozí k ní jezdili a ji snúbili, slibujíce jí mnoho zboží i panství. Ale ona, dřéve než k té řeči odpověděla, vždy prvé do komňaty vešla a pilně na odění vzhlédla a k sobě sama řekla: „Ó milý pane[cy]pane] pamie, ty s’ pro mú milost zahuben a dědičství s’ mi zase dobyl; Buoh toho nedaj, abych za jiného šla.“ A řkúc to, tepruv z komněty vyšla a jim každému túto řečí odpověděla: „Milý, nemějž mi za zlé, toť bych ráda učinila, ale že sem Bohu slíbila více muže nepojímati, nelzeť mi jest toho učiniti.“ Oni tu řeč uslyševše, otjeli a v tom jé za zlé neměli. A ona tím během do smrti v svém vdovství[cz]vdovství] wdowſtij ostala a jemu víru zdržela a Bohu se jest dostala.
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský. Dcera jeho krásná jest duše každého člověka, k obrazu božímu stvořená, v niežto jest moc Boha Otce, múdrost Boha Syna, dobrota Ducha svatého, na nižto království spadlo bylo, to jest panství všeho, aby panovala zvířatóm polským, rybám mořským[da]mořským] morzſky, ptákóm nebeským. Ale zlú radú i návodem ďábelským ztratila to panství
