Počínají se knihy O pohřebu života, o pokání i o smrti prvostvořeného otce našeho Adama a mateře našie Evy na tomto světě. A že v knihách těchto o jich stvoření, přestúpení i z ráje vyhnání zmienky příslušné nenie, protož – aby pilnějšie oznámenie ten, ktož čísti nebo slyšeti o tom bude, v těchto knihách měl – tři kapitoly z biblie k těmto knihám přidány jsú, z nichžto prvnie jest o stvoření světa, Adama i Evy.
Na počátku stvořil jest buoh nebe i zemi. Země pak bieše marná a prázdná.[1]latinské a české marginální přípisky obsahující biblické různočtení A temnosti biechu na tváři propasti a duch páně vznášieše se nad vodami.
I řekl jest buoh: „Buď světlo.“ I stalo se jest světlo. I viděl jest buoh, světlo že bieše dobré. I rozdělil jest světlo od temnosti a nazval jest světlo dnem a temnosti nocí. I stal se jest večier[2]večier: wecżier a ráno, jeden den.
I řekl jest buoh: „Buď stvrzenie mezi vodami a rozděl vody ot vod.“ I učinil jest buoh stvrzenie a rozdělilo jest vody, kteréžto biechu pod stvrzením, od těch, kteréžto biechu nad stvrzením. A stalo se jest tak. I nazval jest buoh stvrzenie nebe. I stalo se jest večier a ráno, den druhý.
I řekl jest buoh: „Shromažďte se vody, kteréžto[a]kteréžto] kterezto ktereżto pod nebem jsú, v miesto jedno a zjev se
