nerozhněvá bóh, abyste nezahynuli s cesty spravedlné.“ {Pokánie}marginální přípisek soudobou rukou Ó, běda, kteří sě nechopie zde utrpenie, jakož bóh velí, neb jinde die pán bóh: „Každá dušě zahyne, kteráž nebude trpěti“, to věz nravného tresktánie, za hřiechy pokánie žalostí a dosti učiněním. A die bóh „tento den“, to věz v tento milostivý čas až do smrti. Neb ktož před smrtí nepřijme plného za hřiechy pokánie neb dosti učiněnie, po smrti nenalezne miesta odpuštěnie. Ó, by smyslili a rozuměli, ktož sú hřěšili, aby sě právě káli, dosti za hřiechy učinili a v odpustky trhovské nedoufali! By smyslili, že jakož kto zaslúží, takež jemu bóh odplatí. {Odpustkové}marginální přípisek soudobou rukou By rozuměli, že milosti neb hřiechóv odpuštěnie nemají za penieze prodávati aniž mohú, než že lidi klamají, když na penězích milost řečí svú vydávají. Ó, by na konec hleděli, kterak na smrti nepomohú papežovi listové, nepřědejdú li dobří skutkové. A to znamenajíc, najmilejší, smyslme, kací sme byli, pomněme, kací sme, vizme, kací budeme. Prohlédněme, neb die pán: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili.“

By smyslili, že nemóž kto jíti z radosti světa bez utrpenie v radost ihned nebeského královstvie. By rozuměli, že musil jest Kristus trpěti a tak v svú oslavu vjíti a že údové jeho musejí také trpěti a svój kříž nésti. By patřili, že bóh spravedlivý nižádného hřiecha nenechá bez pomsty. {Den hrozný}marginální přípisek soudobou rukou Ó, by smyslili a rozuměli a patřili k onomu dni, o němž die prorok: „Den ten, den hněvu, den truchlosti a biedy, den veliký a hořký velmě.“ Ó, by smyslili, rozuměli a patřili na svój den, když duše bude mieti z těla vypustiti, okolo niež diábli jako lvové budú střěpiti a hřiešnú duši jako chtiec pohltiti. Tu hróza obklíčí duši převeliká pro diábly při temnosti, pro oheň věčný, pro bolesti, pro rozlúčenie od těla, v němž jest měla utěšenie, pro zbavenie věčné radosti a pro věčné a nesmierné tesklivosti. Ó, by smyslili a rozuměli a na ty věci patřili! Co zlému prospěje v tu dobu uměnie? Co světa povýšenie? Co papežské, ciesařské neb jiné dóstojenstvie? Co které zbožie, co urozenie, krása neb lepota a co smilstvie neb lakota? I zdali moci budú duši zlú zlata neb střiebra která vykúpiti čili jejie vóli která věc nasytiti? I zdali tělo bude moci smilniti neb kterú rozkoš mieti? Jistě nic! A však lidé oslepení nesmyslé, nerozumějí a na to nepatřie. Protož napomíná je bóh a řka: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“

I zdaliť tu radu boží plnie, jenž