miluje. Protož pilně, snažně a nábožně v noci i ve dne máme sě jemu modliti, aby nám ráčil dáti pomoc svú, abychom naplnili tu radu, jenž die: „Ó, by smysleli a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“
Ó, najmilejší, prosím, rozumějte, co slyšíte, neb rozumné spatřenie té rady božie jest pýchy zkaženie, závisti uhašenie, smilstva vypuzenie, chlúby a marnosti vyprázdněnie a tak od hřiechóv uzdravenie. Jest ta božie rada ustavenie poslušnosti, rozmnoženie ctnosti, potvrzenie svatosti a zpósobenie k věčné radosti. Protož die žádúcí a svrchovaný pán a rádcě: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili!“
Běda, běda, kterak nemnohých lidí jest ta ctnost. Neb nemnozí jsú, by tu svatú našeho spasitele radu vážili. Nemnozí jsú, by před oči mysli své tu radu požívali. Neb nemnozí jsú, jimž by před jich vnitřníma očima bylo poznánie své křěchkosti, porušedlnost tělestnosti, hřiechóv žalostivé vzpomínanie, smrti ustavičné čakánie a věčného zatracenie spatřenie. Aj, najmilejší, kterak užitečné hřiešným jest zrcadlo, ta rada božie! Věrně, který by hřiešník právě sě v tom zrcadle ohlédal, byl by silnější než Samson, ostražitější než David, múdřější než Šalomon. Ti třie v tom zrcadle ohlédávati sě zmeškali, často sě v ně nenahlédali. Protož, chlipností těla svého jsúc oslepeni, byli sú poraženi. Ó, poňavadž ti a tací mužie v tak hrozný hřiech sú upadli, v nichž byla síla, múdrost a duch boží, kterak veliké pilnosti, opatrnosti a snažnosti jest nám potřěbie, jenž sme v duchu mdlí, hlúpí a nestateční? Protož o těch mužiech nám písmo jest položeno, aby ti třie byli na příklad, ne ku pádu, ale k výstraze. Aby nižádný z nás nedoufal své síle, své múdrosti a své svatosti. Ale abychom vždy byli báznivi, vždy své hřiechy vzpomínali a vždy svého spasenie byli pilni. Také abychom své křěhkosti, smrtedlnosti a nestatečnosti nezapomínali. Protož všichni, jenž, zde jsúc biedným světem obklíčeni, těch věcí nepamatují, ani smyslé, ani rozumějí, ani na najposlednějšie věci patřie. A tak k hřiechóm sě a k zatracení přibližují. Protož aby náš rozum a náše mysl k pilnosti vždy bděla, božie nás popúzie rada, když die: „Ó, by smyslili a rozuměli a na najposlednějšie věci patřili.“
Ó, najmilejší, tři věci v té radě pán bóh nám položil: uměnie, rozumnost a spatřenie, neb chce pán buoh, abychom věděli a znali život nynější,
