pokřikú a řkúce: „Mistře, kážeš li sebe brániti?“ Dřieve než Ježíš odpovědě k tomu, až svatý Petr vysapiv meč, Malchovi, sluze biskupa židovského, pravé ucho utě. Tehda Ježíš k svatému Petru vece: „Obrať svój meč v nožny, neb všeliký, jenž s mečem sě obcházie, ten smrtí ot meče scházie.“ Tu inhed Ježíš Malchovi ucho přičinil přede všemi. Když Ježíš Malchovi ucho přičinil, proč sú veň, vidúce, nevěřili? Tak svatý Krisostom praví, ež tehdy noc bieše, protož mnozí toho divu neviděli. Pakli sú kteří viděli, ale v svéj zlosti zatvrzeni byli.

Na rytieřstvo sě Ježíš obrátiv, propovědě k nim a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta.“ Ježíš k nim vece: „Já jsem.“ A jakžto brzo uslyšechu, tak všichni vzpět padu na zemi, neb jě nebeská hróza ohromi z jeho svatého odpovědění, jako byl řekl: „Vidíte li to, ež bych mohl nad vámi svítěžeti?“ Protož leževše, vstáti nemožiechu, jeliž jim Ježíš ponukl, jakžto praví jedno vykládanie, aby vstali a řka: „Vstaňte, nežásajte sě.“ A to proto také učinil, aby jim ukázal, ež utéci moha, neutekl, ale dobrovolně sě jieti dal. A jakž vstachu, opět jich Ježíš otáza a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta.“ Jimž vece Ježíš: „Řekl sem vám, já sem. Hledáte li mne, nechať tito otejdú.“ V tu dobu všichni apoštoli ot něho utekú. Proto pravi „všickni“, ež ač je svatý Petr a svatý Jan neutekl, ale zdaleka sta za ním šla, a jiní utekli. Tu Ježíše jemše, spředu jeho světie ruce svázavše, na jeho hrdlo provaz vděli, s sebú hanebně trhajíc povedú. V ta doba k nim Ježíš propovědě a řka: „Vyšli ste jako k lotrovi s meči i s kyji jímat mne, a mě na každý den sebú v chrámě měvše, však ste mne nejěli.“

Odtad jej náprvé vedú k Annášovi, k svekrovi Kaifášovu, a jež svatý Jan bieše znám biskupovi i starostám židovským, za Ježíšem v duom vnide. Ale svatý Petr ke dveřóm přišed, vníti nemohl. Potom svatý Jan známosti uživ, svatého Petra v duom uvedl. A jakž svatý Petr v duom vnide, s jinými sě u ohně posadil. Tu jemu poselnice