Efra[74r]číslo strany rukopisuim, ješto se miení zplozenie, a řka: „Ruosti kázal mi hospodin v zemi chudoby méj[bb]méj] mieÿ.“

Tehdy, když sedm let úrodných sebral Jozef obilé a když bieše hlad připadl po všie zemi podlé sna vykládanie, otevřel stodoly a súseky, prodával po zemi ejipské i také těm, ktož sú odjinud přijížděli kupovat z jiných krajin. Mezi nimi bratří svú poznav, ale od nich nejsa poznán, protivně mluvieše s nimi, špehéře [74v]číslo strany rukopisuje nazievajíce a všech špehéřuov utrpenie hodny. Najviece, jest li že by o Beniaminovi pravdu nepověděli, o němž se lekáše, boje se, by o něm také některé lsti neučinili. A když sú jej i s jinými dary přivedli, sám se jest s pláčem pronesl řečí i vezřením jim se ochotně okázal. Dav jim obilé i dary, přikázal, aby otce k němu přivedli. Tak Jákob, skrze viděnie od hospodina jsa posílen, bra se do Ejipta. Šel s[bc]s] z šesti a s[bd]s] z šedesáti člověky, a tak on s těmi a Jozef [75r]číslo strany rukopisuse dvěma synoma spolu bieše jich sedmdesáte. Již bieše Jákob ve stu a ve třidceti letech starosti své, když Jozef jeho před tvář Faraonovu přivedl a jemu zemi Jesen[be]Jesen] Sychen pastvenú[bf]pastvenú] poſtawenu Faraon dal s jeho čeledí ku přebývaní[bg]přebývaní] przebywanie.

Tehda druhého hladného měsiece a dvamezcietmý den měsiece přišel Izrahel nebo Jákob do Ejipta se vším svým pokolením i bral se do krajiny Jesen. Uzřevši Asenech Jákoba, divila se jemu, že starost [75v]číslo strany rukopisujeho byla jest krásna jakožto mladost: bieše hlava velmi biela jako sníh, brada na prsech jeho ležiece, oči jeho blýskotny[bh]blýskotny] blizkotny, žíly, ramena a prsi silná, kolena, lýtky a nohy jako obrové. A pochválil jí u boze Jákob a poceloval jí a vrátili se po obědě Jozef a Asenech do domu svého a Lévi a Simeon s nimi[bi]nimi] nym.

A když uzře syn Faraonóv Asenech, v domu otce svého Faraona chodieci[bj]chodieci] chodieti, zapálil se v kráse její, i mluvieše k Lévi a k Simeonovi, aby zabili Jozefa, [76r]číslo strany rukopisuaby ji vzal za manželku svú, že jim chce dáti zlata a střiebra dosti. A oni nepozorovali řeči jeho.

I počal syn Faraonóv žalovati[bk]žalovati] ža[bl]ža] wolati [bm]wolati] lowati na Jozefa před bratří jeho Dan a Gaad[bn]Gaad] Gad, a ta biešta synové dievek Jákobových, a pravě, že slyšel Jozefa, an praví před Faraonem, „otcem mým“, že by po smrti otce svého Jákoba „chtěl vás zkaziti“, aby nedědili s bratří svými, proto že by byli synové dievčí, a jeho že by prodali Izmahelitóm a jeho že by nenáviděli.