berúce z úst ruoží ráje božieho. A z toho jedie všickni anjelé boží, a ktož kolivěk z toho budú jiesti, živi budú na věky!“

A ztáhl ruku svú, ulomil maličkú částku tej strdi a snědl on; ostatka podal v usta Asenech i řekl: „Jedla jsi chléb nebo pokrm života a mazána jsi křižmem svatým. A po dnešní den tělo tvé obnoví se a kosti tvé zdrávy budú a síla tvá bude bez pohnutie a mladost tvá starosti neopatří a krása tvá nepomine a budeš za hlavné město; ustanovené všem utiekajícím k jménu pána boha všemohúcieho, krále věkuov.“

A ztáhl ruku svú pravú, dotekl se plástu, kteréhož bieše ulomil, a ihned byl vešken celý jako kdy dřieve. A ztáhl ruku svú pravú, dotekl se prstem svým ukazujícím kraje strdi, kterým stáše k východu slunce. A odtáhl prst svój k sobě a přivedl jej na krajinu plástu, jímž bieše obrácen k západu slunečnému, a stránka prsta svého, jenž se byl dotekl, obrátila se v krev. A ztáhl ruku svú podruhé, dotekl se krajem prsta svého plástu strdi, kterým ku poledni obráceno bieše, a kraj p[rsta]text doplněný editorem svého v krev se jest [ob]text doplněný editoremrátil. Hledieše na to Asenech.

I řekl anjel k nie: „Patř na tento plást!“ A vyšlo z plástu včel množstvie bielé jakžto snieh a křídle jich jako zlatohlav. Osedly Asenech ty včely a pustichu med v ruku jejie a jedly sú jej. Anjel řekl včelám: „Otejděte do miesta vašeho!“ I braly sú se všickny na vzchod slunce do ráje.

I řekl anjel: „Tak budú všecka slova, která sem mluvil k tobě dnes.“ A [třetie]text doplněný editorem stáhl ruku svú anjel, dotekl se plástu a jedl z toho plástu, a [stola se]text doplněný editorem nedotekl. A vuoně toho plástu sladká velmi stala se jest.

A řekla Asenech k anjelu: „Pane, mám sedm panen, které sú vychovány se mnú z mladosti méj a jedné noci se mnú urodily sú se. Povolám jich a požehnáš je, jakož jsi i mne požehnal.“ Až těch anjel kázal povolati i dal jim požehnánie takto: „Požehnaj vás buoh najvyšší, abyšte byly jakožto slúpuov sedm města útočiště!“

I přikázal anjel Asenech, aby odnesla stuol. A když se brala, aby stuol odstavila, odšel anjel od očí jich. A vrátivši se, viděla, jako by keř ohnivý u povětří vyšel.

A když modléše se Asenech, aby odpustil jí, že tak mluvila s ním, tudiež jeden mládenec