[18v]číslo strany rukopisuJakubu, jenž bieše slíbil nejésti, jeliž hospodin z mrtvých vstane. Jako sě jest tomu zjěvil, to jest psáno, kdežto sě čte o jeho životě. Druhé sě jest zjěvil Jozefovi, jenž bieše pohřebl hospodina. A proto Židové rozhněvavše sě naň, jechu jej i zatvořichu jej v jednéj komořě i chtiechu jeho zahubiti po Velice noci. Tehdy tej noci hospodin všed k němu v tu zatvořitú komoru, zjěvi sě jemu i pocělova jeho i vyvede z tej komory i dovede jej do jeho domu. Třetie sě je zjěvil své miléj matcě, slavnéj děvici. Ale tohoto ijeden nepíše. A to móže býti proto, že oni svědky jiné o jeho vzkřiešení vyvodie, ale matky netřěba na svědečstvie vésti.

Sedmé jest věděti, kako hospodin svaté otcě vyvedl jest z žalářě a co jest tam činil, ale toho také evanjelisty nepíší. Avšak sě čte v jednom čtení v Nikodemově, že jeden, jemuž diechu Leoncius, a druhému, jemuž diechu Karmus, Simeonova syny, ta biešta vstala z mrtvých s hospodinem. Tehdy [19r]číslo strany rukopisuKaifáš a druhý Arma, Nikodemus a Jozef a Gamaliel, tito počechu tázati onú dvú a řkúce: „Povězta nám pravdu, co jest Kristus činil, když jest vstal z mrtvých i stúpil do pekla!“ Tehdy Leoncius a Karmus počěšta jim rozprávěti a řkúce: „Když biechom s vaší bratří v hrozných tmách, tehdy zjěvi sě nám světlost, ješto nám posvieti. Tehdy Adam, lidského národa otec, poče sě veseliti a řka: Tato světlost jest stvořitele věčného, jenž nám jest slíbil poslati svú světlost věčnú. Potom Isaiáš prorok zavola a řka: Tato světlost jest boha Otcě, Syn boží, o němž jsem já prorokoval, kdyžto sem byl na světě živ, a řka: Lid, jenž chodieše ve tmách, uzřel jest světlost velikú.[53]Is 9,2 Tehdy otec nají Simeon poče sě veseliti, tako řka: Chvalite hospodina, nebo, když sem pěstoval Syna božieho v svú rukú, tehdy naplněn jsem Ducha svatého i prorokoval sem tejto světlosti a řka: Nynie jsta uzřěla oči moji uzdravenie tvé.[54]L 2,30 Tehdy přišel jeden jako pústeník, toho otázachom,