[165] nenie k jejiej potupení,

neb po takém dovedení,

jakž rytieřský zákon káže,

proti cti nic nenie dráže.

Meč, ruka, hřiech cti poškvrní,

[170] řěčí jie žádný nezčerní

kromě ohlášenie světa,

stud, jenž tieže lidu střětá,

z nás by každý smrt mohl vzieti,

by mohl dřieve byl umřieti.

[175] Rozuměj právě méj radě,

zda by pak svú myslí mladě

sáhna, nechtěl tbáti na to,

tvrdil sobě tu řěč za to

a řka: ‚To mně tak pomóž,

[180] když řěčí cti nikde nemóž

odjieti druhému cěle,

tehdy já chci také směle

státi po svéj vóli všady,

buď cti s vadú, neb bez vady.‘

[185] Nechaj náhle toho smysla,

toť já z věrného úmysla

i z pravé viery povědě,

žeť pak lidé všecko vědie,

kterak sobě kto čest váží,

[190] tak jej jedni druhým káží,

ač neohlasnú řěčí všady,

ale vždy pak z tajné rady

vyndú jeho činy najavo,

že vždy přijde na své právo.

[195] jakž koho lidé poznají,

takť jej i dnes za to mají.

Protož, synu, z mého zvěstie

pros boha za dobré sčěstie,

by tě bóh všie zlosti zbavil

[200] a na cti tě tak uzdravil,

jakž by neměl uraženie

viec až do tvého skončenie.

Neb, synu, nic nenie tieže,

než kohožto břiemě vieže,

[205] že má kterú vadu na sě,

nemóž toho ničím zasě

vrátiti mnoho i málo,

by sě vždy to nebylo stalo.

By všickni mistři po tom stáli,

[210] v světě najvyšší králi,

chtiec to úplně zaplatiti,

nemohú toho navrátiti,

zbožní mu řeknú mistři jiní,

ktož proti cti co učiní.

[215] Chciť řieci veliké slovo,

ať by v srdci bylo novo

tobě na všeliké činy.

Bóh mocný, jenž jest jediný,

i ustavil zemi i nebe,

[220] však ten v tom ponížil sebe

z vysokého božstvie na ny,

a jsa bóh všady prostraný,

jenž jest tam i v těle zde byl,

řekl: ‚Tak mocen sem nikdy nebyl,

[225] by to, což sě je kdy stalo,

by sě tomu odestalo,

než sě je vždy stalo.‘

Proto, milý synu, když

bóh tak mocný všie věci

[230] nemohl jinak stalé věci

obrátiti než za stalú,

mějž na sě péči nemalú.

Ve všechny dny příhodně střieci

buď v bóh očima zřieci

[235] a srdci jej daj pomnieti,

což budeš činiti chtieti,

byť sě nestalo na tobě,

jehož by nenabyl na sobě.

Buď spravedliv k svým lidem,

[240] s dobrými súsědy skliden

buď, nežádaje jich zbožie

bezprávně, bez dieky božie.

Všě cti nad sě z práva,

pro toho, jenž čest vzdává

[245] světle i v bohatých zářiech,

na světě v širokých dařiech,

to, jenž já vídám i jiní,

že z chudých kniežata činí.

Rovnému buď na všěm roven,