[41v]číslo strany rukopisuz druhého tři a z třetieho tři. Ale ať to kořenie nenie načínáno. Vařiž těch devět prútkuov v bielém pivě aneb u víně v hrnku malém jako v žejtlík, a to pivo anebo víno horké púštěj v usta a klekči a potom vypliň. A tak čiň často, a také to pivo teplé pí, a budeš zdráv.
Proti žábě v hrdle
Vezmi hluchú kopřivu, a druzí jí řiekají jablečník, vař u víně neb v starém pivě a daj nemocnému, a tiem jablečníkem horkým ať sobě hrdlo obvíže.
Opět k témuž
Vezmi lajno bielé psí a vař je u víně neb v medu anebo v pivě, ať pí nemocný.
Proti žábě v hrdle
Vezmi šalvěje, rúty, řimbaby, poleje, vlaský ořech nezralý, ztluc každé zvláště a vytiskni smáhu z každé byliny zvláště, ať jest jedné smáhy jako druhé. A medu opěňovaného jako toho všeho, vařiž to všecko až do hustosti medu spolu. A požívaj toho ráno a večer aneb na noc jako léskový ořech, drž v ustech a požívaj sliny, dokud se nerozpustí.
Proti žábě v hrdle
Vezmi žitný květ, když žito ktve, kladiž pod jazyk, a mineť.
Proti žábě v ustech
Vezmi plesnivec trávníkový a zvař a obkládaj hrdlo teplým, což muožeš zdržeti, zkušeno jest.
Opět jinak
Vezmi dubového listu a vař v starém pivě dobře, píž to ráno teple. A potom nejez ani pí za chvíli. A též i večer, když chceš spat jíti[fu]jíti] gijeti, zhojíš[fv]zhojíš] zhogijeſs se, dá li pán buoh.
Kto má žábu v ustech
Vezmi řebříček[fw]řebříček] rzebrzijeczek a vař v víně, pí na čtítrobu, a budeš zdráv.
K témuž jinak
Vezmi všedobr a suš jej a na prach ztluc a pí s starým pivem ječným po několikrát.
Kto má žábu v ustech
Vezmi přímětné kořenie, má list jako rúta domácie, žlutý kvietek, vař bylinu v dobrém pivě, potom přičiň medu, píž ráno a večer. Pakli bude otok, pař se tiem kořením, a mineť otok a tak budeš zdráv.
Kto má žábu anebo ješto jej v hrdle bolí
Vezmi trůsku rozpálenú od kováře aneb rozpal, hlínu z peci starú také rozpal a vezma hrnek a v úkropa tu truosku i hlínu[73]zjevně chybný (zkomolený) zápis; rkp. KNM I F 11 uvádí: vezma hrnek úkropa, vlož v ten hrnek a v uokrop tu trůsku i hlínu. A otevra usta nad tú parú, to čiň, kolikrát bude potřebie.
Kto má žábu v hrdle
Vezmi soli a vlož v usta a nech tam, až se rozpustí, a to čiň často, a muožeš i drobet pozřieti, ažť se i rozpustí[fx]rozpustí] rozpuſtije ta hlíza. A budeš zdráv.