všech věkóv! Amen.
A když sú skonali všecky věci píšíce na vlastních listech, vstali sú. A Karinus, což byl napsal, to dal v ruce Annáše a Kaifáše; též i Leucius, což napsal na list, dal jest v ruce Nikodéma a Jozefa. A ihned změněni sú a stkvúcí přieliš učiněni sú. A jich písma nalezeny sú rovna, nic méně ani viece jedním slovem. Ty všecky věci Karina a Leucia rozpraveny a čteny sú v radě židovské a všichni, kteříž tu biechu, uslyševše, užasechu sě i stáchu jako omámeni z té věci, kteráž sě jim přihodila byla.
Tehdy vešken zbor židovský uslyševše to, řekli sú k sobě: „Zajisté tyto všecky věci staly sú sě ot hospodina. Ó, požehnaný pán bóh na věky věkóv!“ A vyšli sú všichni z školy s velikú pečlivostí a bázní i s třesením, tepúce každý prsi své. I odšel každý do svého obydlé.
Tehdy jedni zajisté věřichu, že sě jest to stalo tak, jakož sú slyšeli, a protož plačíce svými srdci, vecechu: „Běda nám hubeným, že jsme svatú a nevinnú a spravedlivú krev bez viny prolili!“ Druzí pak nevěřiec tomu, vecechu mezi sebú: „Pán bóh israhelský, ten vie to všecko!“ A tak všichni vyjidechu z školy s velikú bázní, a třasúc sě a tepúc sě v srdce svá. A tak všichni do svých domóv rozjidechu sě.
Tehdy tyto všecky věci i skutky, což sú židé mluvili v jich škole, Jozef a Nikodém zvěstovali sú Pilátovi. A Pilát pak poslal všecky řeči i skutky, kteréž sú židé o Ježíšovi mluvili, i napsal to, všecko v zjevných knihách nebo na listech domu svého radného. Potom pak Pilát psal jest epištolu, točíž svrchnie popsánie, do Říma Klaudiovi neb Tiberiovi ciesaři a řka:
Kapitola třimezcietmá, kterak ty věci svrchupsané dány sú Pilátovi a o listu Pilátovu k ciesaři.
Pilát Ponský, súdce zemský Klaudiovi králi neb Tiberiovi ciesaři pozdravenie i vítězskú žádost! Nedávno sě jest přihodilo, i také sem tiem jist sám, že židé skrzě závist své vlastnie potupí, a proto oni i jich potomní ukrutným otsúzením mají býti tresktáni, neb vzemše slib od otcóv svých, že jim má bóh poslati s nebe svého svatého, kterýž by hodně král jich byl.
