divili sme sě všickni vzetí tvému, když sme tebe u pokoji hledajíc, i nenalezli. Vieme cele, že zlobivú a nečistú radu byli sme umyslili proti tobě, ale hospodin zrušil jest radu naši. Na pokoj tobě, Jozefe, poctivý ote všeho lidu našeho.
I vybrachu ze všeho lidu sedm mužóv, přátel Jozefových, kteréž sú oni znali, že sú přietelé jeho. I vecechu jim mistři, biskupi i zákonníci: „Když přijdete k Jozefovi, pozdravte jeho v pokoji, dadúc jemu list. A vizte, bude liť, přijma poselstvie, čísti, tehdy bez pochybenie pójde s vámi a přijde k nám. Pakliť poselstvie nepřijme, tehdy vězte zajisté, žeť sě hněvá na nás.“ A protož požehnavše jich, i poslali jě.
Tehdy ti mužie přišedše do Arimatie k Jozefovi, padechu na zemi před ním, a pozdravivše jeho pokojně, dali sú jemu lístek poselstvie a řkúce: „Otče Jozefe, na pokoj tobě i všem tvým!“ Odpověděv jim, vece: „Na pokoj vám i všemu izrahelskému lidu!“ A přijem list poselstvie, i čite jej. A když přečite Jozef lístek, pochváli boha a řka: „Požehnán buď pán bóh israhelský, jenž mě vyprostil z ruky nepřátel mých a vysvobodil lid israhelský, aby nevylili krve mé naprázno na zemi! Požehnaný buoh, jenž mě je obránil pod křídloma svýma! A buď požehnáno jméno pána boha, jenž jest poslal anjela svého, kterýž mě jest přikryl pod křídloma svýma!“ A poceloval Jozef muže ty i přivedl v duom svój; připravil také stuol i dal jim pokrm s sebú.
Kapitola dvanádctá o přijetí Jozefa do Jeruzaléma, o jeho přivítaní a o tom, což jest pravil o svém vyproštění.
Tehdy nazajtřie ráno osedlav Jozef osla svého, i jide s nimi, a tak přijidechu do svatého města Jeruzaléma. A když uslyšechu všichni židé, že Jozef přijel, běžiechu na cestu proti němu, volajíce a řkúce: „Pokoj boží v tvém chodu, otče Jozefe!“ Kterýmžto odpovědě Jozef i vece: „Pokoj boží buď všemu lidu židovskému!“
I báchu sě všickni z opatřenie jeho. Tehdy pocelovachu jeho všichni biskopové i starší i vládaři. Potom přijem jej Nikodém v svój dóm, učinil jemu veliké přivítanie a veliké hody. Zavola také Annáše a Kaifáše, starších a kniežat s mistry, i bychu veseli všickni jedúc a pijíc, a pochválivše boha, vrátichu sě domóv; ale Jozef osta v domu Nikodémovu.
Tehdy druhý den před sobotú sjidechu sě kniežata a starší chrámu i mistři v dóm Nikodémóv. Tehdy Jozef vstav, i pozdravi jich tiše a řka: „Pokoj
