aneb kdy s’ jě viděl?“ Odpovědě jim Lévi: „Azda li neviete, že sem sě ot něho učil zákonu?“ Vecechu jemu kněžie, mistři a starší: „Otce tvého viděti chceme.“ A otázavše, vecechu jemu: „Jest li to tak, jakož smy slyšeli od syna tvého Lévi?“ Kterýmžto on vece: „Nic jistějšieho!“ I vece jim: „Proč ste nevěřili synu mému?“ I povědě Simeon: „On učil jest syna mého zákonu.“ I vecechu ti, kteříž biechu v radě, k Lévi: „Pravá jest řeč tvá, kterúž si pověděl.“
Tehdy vecechu kniežata kněžská a starší z školy sami k sobě: „Poďme a pošleme k těm třem mužóm, kteříž biechu přišli z Galilee a pravili nám, by jeho viděli mluviec s jeho učedlníky na hoře Olivetské a vstupujíc na nebe.“ I slíbi sě ta řeč všem i vecechu mužóm, kteříž jíti mějiechu: „Jedše řcete: ‚Mistře Adda, mistře Finés, mistře Aggeo, na pokoj vám! Tyto věci vzkazuje vám vešken lid boží a řka: Pohádek sě jest mnoho nynie stalo v radě našie. A proto sme poslali tyto muže, aby vás pozvali do svatého města Jeruzaléma.‘“
Tehdy šedše ti mužie do Galilee, nalezechu jě, ani sediec myslé a mluviec o zákonu, i pozdravichu jich pokorně a řkúce: „Na pokoj vám!“ I vecechu: „Pokoj buď s vámi! Proč ste přišli?“ Odpověděchu jim: „Volá vás rada lidu božieho do svatého města Jeruzaléma.“ Uslyševše ti jistí, že sú hledáni ot rady, pochválichu boha. A odpočinuvše s nimi, přijidechu v pokoji do svatého města Jeruzaléma.
Tehdy nazajitřie usadivše sě v radu kněžie a mistři, otázachu jich, řkúce: „Povězte nám zjevně, viděli li ste Ježíše sediec na hoře Olivetské a učiec své učedníky a vstupujíc na nebe?“ Odpověděchu oni jedniem hlasem, řkúce: „Živ jest pán bóh israhelský na nebi, že sme zřejmě viděli Ježíše, mluviec s učedlníky svými na hoře Olivetské, vstupujíc do nebes.“
Tehdy Annáš a Kaifáš, rozlúčivše jě rózno od sebe a tiežíce každého zvláště, jednostajně pravdu sú pověděli, že sú viděli Ježíše, mluviec s svými učedlníky a vstupujíc do nebes. Tehdy vecechu Annáš a Kaifáš: „Zákon náš Mojžiešóv drží: v ustech dvú nebo tří svědkóv stój každé slovo!“
Tehdy povědě mistr Habunden: „Ale co dieme, neb psáno jest v knihách o přirození, že blahoslavený Enoch chodil jest s bohem a líbil sě jest bohu a přenesen jest slovem božím, nebo bóh zdvihl jest jeho do ráje.“
Jairus mistr vece: „A my sme slyšeli smrt Mojžieše blahoslaveného, ale hrobu jeho pohřebu nevieme
