a opatřiv lid židovský okolo sebe stojiece, uzře mnoho židóv plačíce, i vece jim: „Ne všecko množstvie obce žádá smrti jeho, aniž chce, by on umřel.“ Vecechu starosty židovské a kněžie ku Pilátovi: „Protoť jest sě sešlo a přišlo všecko množstvie lidu, ať by umřel on.“ Vece Pilát k židóm: „Co jest učinil, aby umřel? Proto li, že jest byl řekl, by byl synem božím a králem, chcete jeho ukřižovati?“ Vecechu všickni jedním hlasem vóbec: „I ovšem!“
Tehdy po mnohém hádaní, kteréž Pilát měl jest s židy, jeden muž z kniežat židovských, jménem Nicodemus, jenž jest stál před súdcí, vece jemu: „Prosím tebe, milostivý súdce, odpusť mi málo promluviti a pověděti před sebú!“ Vece jemu Pilát: „Což kolivěk tobě libo jest, pověz!“ Vece Nicodemus: „Já sem řekl starším kněžím, biskupóm, mistróm i jáhnóm a všemu množství zboru i v škole: ‚Co sě hádáte a co máte s tiemto člověkem? Neboť tento člověk mnoho divuov a znamenie slavná činí, kterakýchžto člověk nižádný jest nečinil, aniž móž činiti. Nechajtež a propusťte jeho a neroďte sě zlobiti proti němu, aniž co zlého učiniti! Jsú liť z boha tato znamenie, kteráž činí, stanúť sě; pakliť z lidí, tehdyť zrušena budú. Mojžieš, ten jest od boha poslán byl do Ejipta a činil jest mnoho znamení tam, kterážto kázal jemu bóh činiti před Faraonem, králem ejiptským, a před sluhami jeho. A biechu tu uzdravujíce lékaři omylníci a čarodějníci Jamnes a Mambres a ti činili sú ta znamenie, kterážto učinil jest Mojžieš, ale nemohli sú všech znamení činiti, kterážto učinil jest Mojžieš. I měli sú je Ejipští za bohy. Ale že ta znamenie, kteráž jsú činili, nebiechu z boha, protož zahynuli sú oni i ti, kteříž sú jim věřili.‘ A teď ještěť pravi: ‚Nechajte a propusťte člověka tohoto, neboť nenie hoden, smrtí ať by umřel!‘“
Vecechu židé Nikodémovi: „Již vidíme, že ty si učedlník jeho učiněn a že zaň slovo činíš a mluvíš.“ Vece k nim Nicodemus: „Zdali i súdce učedlníkem jeho učiněn jest, jenž zaň slovo činí a mluví? Zdali ciesař neustavil jeho na toto dóstojenství súda nad tiemto městem?“
Tehdy zajisté židé biechu horlivi, vrčiece a škřípiece zuby na něho pro ta slova. Tehdy vece Pilát k nim: „Co škřípíte zuby proti němu, an pravdu mluví?“ Odpověděchu židé: „Pravdu jeho přijmi on a diel s ním měj!“ Vece Nikodém: „Amen, točíž buď to aneb staň sě tak, jakož vy diete, ať bych měl diel s ním.“ A vystúpiv jeden z židóv, učini prosbu ku Pilátovi a řka: „Prosím tebe, odpusť mi jediné slovo promluviti před sebú!“ Vece jemu Pilát:
