i posilnění. A v dobrém způsobu člověka zachovává.

Krve pouštění z žíl těmto se zbraňuje: v dětinském věku jako dvanácti let nedošlým za příčinou mdlého jich přirození. Ačkoli Averoes na dítěti ve třech letech prospěch ukazuje pouštěním krve, však pochybuje o jeho zdraví, toho odvážil se. A to učiniti může každý v takovém způsobu. Opět není bezpečné pouštěti lidem starým, kteří k létu šedesátému jdou, neb ti pouštěním krve horkost přirozenou z oudů vytahují až do umdlení, odkudž častokrát náhle mnozí umírají. Těm také není dobře lidem, ješto jsou suchého a ušlechtilého, tenkého přirození, mdlým, nezvyklým, opět kdož žaludka jsou tvrdého a suchého. Také pracným, lekavým, ženám těhotným. Těm všem užitečné není. Ale místo žíl baňkami aneb počištěním sluší opravovati jich přirození.

Lidem těmto vedlé jich přirození jest krve žílami pouštění velmi užitečně v čas potřeby. Mladým, čtrnácte let došlým, silným, zvyklým, nepracovitým, obžerným, zahálčivým, vše věku prostředního až do let padesáti, zvláště pak krevným a pěnokrevným Avicena schvaluje, ješto žíly hojné mají a prostranné a někdy v žílách zevření krve s jinými vlhkostmi obávají se.

Jiným pak, jako vodokrevným, kalokrevným, ne tak býti praví požitečné, neb jich horkosti přirozené pouštěním krve umenšuje se, v níž jest života stolice, však v pilné a náhlé potřebě s radou lékaře k rozvážení připouští se.

Čas k pouštění krve ten rozdílný

Čas v potřebě náhlé a čas v vůli svobodné

Čas potřeby náhlé ten jest, komu nastává nebezpečenství, jakož se přihází v nemocech podezřelých, které brzo člověka usmrcují, buďto hlízy v hrdle i jinde, kde koli bývají na těle škodlivé. Opět zimnice i jiné nemoci podezřelé. V ten čas krev se pouští bez rozdílu v které koli stránce roku, dne i hodiny bez vejminky. Trefilo-li by se