hřiechy chrám ustaviti. Ale že muž krve bieše, neb mnoho bojoval mečem, nedal jemu pán buoh chrám dělati. I řekl jest David: „Pane, ktož tehda chrám udělá?“ Odpověděl mu pán: „Šalomún, syn tvój.“ I porozuměl jest David, že dlúho živ nebude. Svolal jest staršie lidu izrahelského i řekl jim: „Budete poslúchati Šalomúna, syna mého, jako mne, neb vyvolil jest jeho pán buoh.“
A když jest David umřel, tehdy Šalomún kraloval v židovstvu a udělal jest chrám pánu bohu. Tehdy tesařie, jenž chrám boží děláchu, potřebovali dřeva jednoho k chrámu, a takového, jenž by se jim hodilo, nikdiež naleznúti nemohli. I podrubili sú to dřevo, kteréž jest bylo božím zjednáním štiepeno se tří prútkuov. A když již to dřevo bylo k tomu směřeno a na miesto připraveno, tehdy nalezeno jest loktem kratšie, nežli miera bieše. Kteréžto dřevo opiet k jiné potřebě do chrámu chtiece připraviti, nikoli se nemohlo přihoditi. Tehdy lekli sú se dělníci chrámu a k tomu divu zavolali sú krále Šalomúna. Uzřevše to dřevo Šalomún, kázal ho položiti před vrata chrámová a přikázal všem, aby to dřevo v poctivosti jměli, kteří jdú do chrámu. A pak potom dělníci hledavše jiného dřeva k chrámu, i nalezli sú a chrám boží dokonali.
A bieše obyčej, že lid židovský u ročné dni scházieše se do Jeruzalema do chrámu, aby se pánu bohu klaněli. A když tak to dřevo všichni v poctivosti jmějiechu, tehdy přihodilo se, že jedna žena jmenem Maximilla velikým náboženstvím přiklonila se blízko k tomu dřevu a hnedky se od něho rúcho jejie na ní jakžto kúdele zapálilo. I lekla se Maximilla velmi toho
jím by anjel přikázal mrtvé pochovávati. I ukázal se jim tu Michal archanděl, i řekl jest k Setovi: „Sete, muži boží, aby viece mrtvých tvých neplakal než do šestého dne, neb sedmý deň jest znamenie z mrtvých vstánie k věčnému životu a budúcieho věku odpočinutie. Také proto, neb sedmý den pán buoh odpočinul ode všeho diela svého.“
Tehdy Set učinil jest veliké dsky kamenné a vyryl na ních život otce svého Adama i matky své Evy. To všecko, co jest od ních viděl a slyšel, i také co jest sám slyšel a viděl v ráji. A položil ty dsky na to miesto, kdež se Adam pánu bohu modléše. A potom po potopu ty dsky od mnohých lidí jsú viděny a to písmo čteno.
