[51r]číslo strany rukopisuSiche, vzěchu radu i vecěchu všichni, aby svatého otcě Izáka popem učinili nad tiem kostelem, jenž na té púšti bieše učiňený, kdežto sě v čas i v uobyčějnú hodinu mnišie scháziechu. A zvěděv tu radu svatý otec Izák i uteče do Ejipta i skry sě v jednom křovíčku a nechtě popovstva přijieti. Tehdy drahně bratří za ním vyslachu, aby jej, popadnúc, přivedli svázána. A když již večer omrčechu na té chrastině, ustavše i sědechu, chtiece pokrmiti sebe. I pustichu oslíčka, jenž jim ztravici nesieše, aby sě také popásl. A když chodě po pastvě ten oslíček, i přijide na to miesto, kdež sě bieše ten svatý stařec skryl, a když by zítra ráno, počěchu oslíčka hledati. I nalezechu svatého Izáka. I počěchu sě diviti velmi zpósobení božiemu. A popadše jej i chtiechu jej svázati a svázána přivésti. Tehdy stařec neda sě svázati a řka: Jižť sě nemohu odjieti, neboť snad jest božie vuole k tomu, ačť sem i neduostojen, avšakť již přijmu to popovstvo.
{O dvú[cg] bratrú, ale nevlastních}meziřádkový přípisek mladší rukou; * dvú] duBiešta dva bratry mnichy v jedné[ch]jedné] giedne peleši přěbývajíce, jichž tichost mnozí chváléchu. Uslyšav to jeden svatý stařec i chtieše toho jist býti, jest li to tak a jsú li právě pokorní i tak tiší, i jide jich navštěvovat. A když k nim přijide, přijěšta jej s velikú radostí a podlé obyčějě počěchu bohu modlitbu vzdávati. A po modlitbě ten stařec vyšed z pelešě i jide do zahrádky, v niejžto zelíce bieše. A uchopiv berlu[303]původně zapsáno brlu, „e“ nadepsáno i jě sě zelícě srážěti. I zbi to vše zelíce, až ho nic neosta. Uzřěvše ta jistá bratry, nevecěšta i slova,
